Hlavní obsah

Stačilo to. Už není důvod zkoušet i další rok, říká loučící se Puskařčíková

O víkendu se rozloučila se Světovým pohárem, ještě jednou ale Eva Puskarčíková do závodu vyrazila. V jabloneckých Břízkách při domácím šampionátu v supersprintu v 31 letech dala štafetová medailistka z mistrovství světa i olympijských her biatlonu definitivně sbohem.

Foto: Radek Petrášek, ČTK

Eva Puskarčíková na biatlonovém mistrovství ČR v Jablonci.

Článek

Bylo domácí loučení podobně emotivní jako to víkendové v Oslu?

Je pravda, že minulý týden to byla pořádná darda, co se týče emocí, dost jsem jich ze sebe dostala ven. Tady jsem se cítila v pohodě, i když jak dorazili všichni lidi, i ségra a naši, tak to zase přišlo.

Už se vám po návratu z Norska v hlavě promítala vaše kariéra?

Ještě úplně ne. My to náležitě oslavili v Oslu, tak jsem pak dva dny spíš dospávala a vstřebávala to. (úsměv) Spíš to přijde v dalších dnech.

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu
 
 
 

Příspěvek sdílený Eva Puskarčíková (@eva.pusk)

Jaká tedy byla závěrečná párty? Loučila jste se s ostatními světovými biatlonisty, kteří také končili kariéru?

Drželi jsme se v rámci týmu a pak byla párty pro akreditované od pořadatelů.

Kdy ve vás dozrálo definitivní rozhodnutí ukončit kariéru? Už na olympiádě v Pekingu jste naznačovala, že pokračovat nemusíte…

Už v průběhu sezony, když se výsledky nevyvíjely tak, jak jsem si přála. A když jsem v Pekingu ani nenastoupila do individuálního závodu, říkala jsem si, že to je poslední znamení, že bych se na to měla vyprdnout. (úsměv) Už to stačilo.

Čím si vysvětlujete, že poslední dva roky už se vám tolik nedařilo?

Bylo tam víc faktorů. Předloni jsem řešila nějaké svoje problémy, zdravotní trable, vše se nakupilo. I samozřejmě s věkem si to sedlo dohromady. A jak jsem měla vloni špatnou sezonu, říkala jsem si, že může být jedna špatná, ale pak to bude zase třeba dobré. Ale bohužel nebylo, tak už nebyl důvod to zkoušet ještě další rok.

Vaše nejhezčí vzpomínky, předpokládám, budou spojené se štafetou, i když na bronz z olympijského Soči stále čekáte…

Určitě, když se něco povedlo se štafetou, bylo to nejsilnější. Nejhezčí zážitek byl asi na mistrovství světa v Anterselvě před dvěma lety po bronzu se smíšenou štafetou, a pak naše první medaile s holkama ve svěťáku v roce 2015.

Na sociálních sítích jste psala, že se trochu děsíte života mimo biatlonovou bublinu. Byla to nadsázka, nebo opravdu máte lehké obavy?

Samozřejmě to bude něco jiného. Byla jsem v té biatlonové bublině patnáct let, a i když se těším, že si život zařídím kompletně po svém, bude to změna. Najednou nebudu mít režim nalajnovaný celý rok… I s tím se musím poprat.

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu
 
 
 

Příspěvek sdílený ČESKÝ BIATLON FANPAGE 💙 (@cesky_biatlon)

Studujete obor učitelství, takže svou budoucnost vidíte ve školství?

Teď dodělávám poslední zkoušky, musím dopsat závěrečnou práci. Rozhodně je varianta, že bych se tímto směrem ubírala.

Vaším přítelem je italský biatlonista Thomas Bormolini. Už jste probírali, kde se jednou usadíte?

To je ještě brzy, ze začátku to budeme asi nějak bumbrlikovat na obou místech, pak uvidíme, jak se to vyvrbí.

Reklama

Související témata: