Štefela český medailový půst nepřerušil. Skákal jsem jako jouda, štvalo ho

Toruň (od našeho zpravodaje) – Do Polska cestoval český Atlet roku 2025 jako jednička tabulek, když už letos dokázal zapsat 232 cm. Vloni se stal v nizozemském Apeldoornu halovým vicemistrem Evropy, na venkovním světovém šampionátu v Tokiu obsadil 24letý výškař třetí místo. V Toruni si ale od začátku dvanáctičlenného finále nepočínal úplně přesvědčivě.

Štefelovi se nepovedlo ani jednu výšku zdolat na první pokus, vždy musel opravovat. Už na té základní 217 cm uspěl na druhý pokus, o pět centimetrů shodil laťku nohama a naštvaně rozhodil rukama.

Zamířil na tribunu za svým koučem Jaroslavem Bábou a u videa analyzovali, co udělat lépe. „Trenér mě maximálně může psychicky pomoct, něco poradit, ale když to tělo nefunguje, tak se můžu stavět na hlavu,“ povzdechl si.

Mezi pokusy se občas zahalil do kapuce, někteří jeho soupeři měli na ploše i teplé bundy, Korejec U-Sang hjo dokonce rukavice.

Štefela si roztleskal diváky a tentokrát předvedl gesto radosti a úlevy. Stejný scénář se opakoval na 226 centimetrech, přes něž se přeneslo už jen šest skokanů.

Český výškař z nich ale kvůli četným opravám měl nejhorší zápis, a tak bylo jasné, že k medaili potřebovat třeba uspět i na 230 cm. To se povedlo jen vítěznému Ukrajinci Olegu Doroščukovi a poprvé v kariéře i Mexičanu Ericku Portillovi, boj o bronz byl otevřený.

První pokus shodil Štefela patou, druhý byl méně nadějný. Před třetím měl kvůli souběžně konaným běhům delší pauzu. Jenže shodil i ten a chvíli zůstával s hlavou v dlaních na doskočišti, pak potleskem poděkoval divákům.

Také po závodě opouštěl plochu pořádně naštvaný, novinářům odpovídal úsečně. „Věřil jsem si, že můžu dokonce i vyhrát, ale nebyl jsem na to ještě připravený,“ prohodil. „Čím to bylo? Nevím, prostě to nešlo, skákal jsem jak jouda,“ vytknul si.