Článek
„Můj sexuální vývoj začal ve čtrnácti, patnácti letech a dramaticky se zrychlil v šestnácti, sedmnácti a osmnácti letech, nepochybně v důsledku předčasného užívání anabolických steroidů,“ popsal v dokumentární sérii televize ARD Geheimsache Doping: Kinder (Tajná záležitost doping: Děti) dnes již pětasedmdesátiletý Aschenbach.
V polovině sedmdesátých let dominoval skokům na lyžích. V barvách Německé demokratické republiky ovládl v roce 1976 na olympijských hrách v Innsbrucku závod na středním můstku, vyhrál Turné čtyř můstků a třikrát se stal mistrem světa.
„Úspěchy už nejsou důležité. Nakonec dnes záleží jen na tom, že mě zneužil systém. A proto tu sedím. Jen tak lze zabránit tomu, aby úspěchy zastínily všechno ostatní a nikdo neviděl tu odvrácenou stranu,“ řekl v dokumentu.
Jako řada jiných mladých sportovců v tehdejším východním Německu byl Aschenbach zařazen do státem organizovaného dopingového programu, kdy mu byly podávány anabolické steroidy. Ty ovlivňovaly i jeho sexuální vývoj: „Dá se říct, že jsme všichni byli ovládáni pouze pudy.“
Po užití těchto nepovolených prostředků v něm rostlo vnitřní napětí, které ho zcela přerůstalo: „Ten pocit v tobě vyžaduje orgasmus. Narůstá, stupňuje se. Přivádí tě k šílenství.“
První sbližování s opačným pohlavím tak u něj a jeho kolegů neprobíhalo stejně jako u jeho vrstevníků. Místo postupného probouzení sexuality šlo o „výměnu syrové chtivosti“.
„Zpočátku jsem se samozřejmě cítil nesmírně potentní. Ale pokud od šestnácti do pětadvaceti let nepoznáš nic jiného, nemůžeš si vůbec rozvinout sexualitu, v níž jde o něhu a lásku,“ lituje dnes ztráty normálního vývoje, o který jej připravil doping.
Samozřejmě stejné účinky měly podle něj anabolické steroidy i na dívky, což mnozí zneužívali. Aschenbach vzpomíná na soustředění v Bulharsku: „Jezdilo se tam, aby si lidé sexuálně užívali. A všichni tam byli ochotní, dívky i chlapci, bez ohledu na to, kdo to byl.“
Často podle něj zaznívalo: „Nejedeme na soustředění. Jedeme na hromadný sex.“
Těchto orgií se neúčastnili jen sportovci. Často se týkaly i trenérů a funkcionářů, kteří o dívkách měli říkat, že jsou „zralé ke sklizni“. „Každý se díval, kde najde svou oběť. O tom se mlčelo,“ vysvětlil bývalý skokan na lyžích. A mlčet se muselo, protože sexuální styk se svěřenou osobou byl trestný i v NDR.
Logicky se stávalo, že řada dívek otěhotněla. „Když nějaká sportovkyně otěhotněla, prostě byla těhotná. Proč, z jakého důvodu a za jakých okolností, o tom se nikdy nesmělo diskutovat,“ popsal pětasedmdesátiletý Němec s tím, že většina těhotenství končila potratem. Podobné podmínky podle něj panovaly samozřejmě i v jiných sportech, například v plavání.
Aschenbach po skončení kariéry vystudoval medicínu a pracoval jako lékař ve vrcholovém sportu. Byl tedy zapojen i do státního dopingového programu. Kvůli tlaku na to, aby vypracoval dopingový plán pro mladé, emigroval v roce 1988 do Západního Německa.
I tam se věnoval sportovnímu lékařství. Spolupracoval například s freiburským lékařem Arminem Klümperem. I ten se později proslavil dopingovými skandály v případě některých sportovců. Aschenbach ale tvrdí, že on se na nich nikdy nepodílel.
Vedlejší účinky anabolických steroidů se projevily i na jeho osobním životě: „Kvůli zneužívání těchto prostředků jsem si nikdy nedokázal ve vztahu k opačnému pohlaví vytvořit skutečně opravdovou a krásnou sexualitu. A proto si myslím, že jsem v životě o mnoho přišel.“
Tím, že se o své zkušenosti veřejně podělil, chce docílit hlavně toho, aby se o této problematice mluvilo. „Doping nezletilých je zločin. A to nejhorší je, že dodnes jsme nenašli způsob, jak tomu zabránit,“ uzavřel.
