Článek
Ve sportu, jemuž vládne mladá generace, to byl hodně nezvyklý obrázek. Sedmapadesátiletý Prokopec jel ve své kvalifikační jízdě proti o tři roky mladšímu Slovákovi Vladimíru Bellovi. „Známe se ze závodů, jednou vyhraje on, jindy já. Byli jsme rádi, že jedeme spolu a nepojedeme s dětma,“ usmíval se Prokopec.
Mrzí ho, že nedojel
Ani jeden z nich se do cíle nedostal, střetli se uprostřed trati, kde došlo ke karambolu. „Zařízla se mi hrana a než se člověk otočí, potkali jsme se,“ popisoval Prokopec. „Ještě jsem si vyskákal, chtěl se zapnout, ale nešlo mi to. Vlado tam kňučel, tak jsem se na to taky vykašlal. Je hezký tu být, ale mrzí mě, že jsem nedojel,“ přiznával. Jeho slovenský soupeř pak dostal náhradní jízdu, ale v kvalifikaci byl s velkou ztrátou poslední.
Prokopec nikdy nejel závod Světového poháru, v Evropském byl nejvýše 42. Jenže na mistrovství světa mu pomohlo odřeknutí původně nominovaného Alberta Jelínka. A tak se dostalo při slalomu na 39letého Martina Glajcha a při obřím slalomu právě na Prokopce, který se o své cestě do Rakouska dozvěděl jen s týdenním předstihem.
„Kdo má méně než 50 FIS bodů, může jet jednu disciplínu. A z každé země můžou jet celkově čtyři včetně těch pod padesát. Takže klidně tři padesátkoví a jeden mamlas. Kdyby byli čtyři padesátkoví, tak mamlas kouká doma na televizi,“ vyprávěl s úsměvem.
Jelínka by Prokopec mohl za odřeknutí, které ho do Rakouska vyslalo, odměnit. Nějakou lahví? „On je mladej, tomu nerozumí, neví, co je dobrýho. To se musí až nahoru do Skotska, tu správnou kouřovou ocení až lidi nad padesát,“ smál se.
Lyže už odložil
Prokopec si uvědomuje, že na šampionátu je ve svém věku v roli aktivního závodníka unikátem. „Asi je to hrozné, když se na mě někdo podívá, tak se smějou. Ale kvótu jsem splnil, a že jsem tady, je samozřejmě splněný dětský sen,“ neskrývá.
Kdy se netradiční Prokopcova kariéra začala rodit? „Byl jsem s dětma v Bedřichově, kde byla fabrika na prkna. Párkrát jsem se svezl, párkrát spadl na hlavu a říkal si, že si to musím koupit,“ vypráví. „A od té doby jezdím jen na prkně, lyže vytáhnu jednou do roka,“ hlásí.
Oslovilo ho tvrdé prkno, na němž se jezdí alpské disciplíny. „Zkoušel jsem to i na měkkým, ale to je pro důchodce,“ směje se.
Brzy začal závodit. „Na závodech SNB, co dělala Asociace českého snowboardingu. Čtyřikrát do roka pořádají závody, kde se sejde nějakých čtyřicet padesát lidí, kteří nejsou nikde registrovaní,“ vypráví. První závod kategorie FIS jel v lednu 2000.
Jezdit chce ještě dvacet let
Mistrovství světa jako svůj rozlučkový závod rozhodně neplánuje. „Myslím, že jsem tak v polovině svého života, takže tak dvacet let ještě jezdit budu,“ plánuje dlouhou kariéru po boku o dvě generace mladších soupeřů.
„Se spoustou z nich se znám, neberou mě jako maskota závodů, ale spíš, že je veselé, že někdo v mém věku nesedí v křesle a nekouká na televizi, ale postaví se na start,“ říká Prokopec, jehož přímo v Lachtalu podporovala manželka. „Dcera doma kouká na televizi, snad si nezakrývá oči,“ smál se.
