Článek
Jak se přihodilo, že jste se stal pravidelným střelcem penalt ve Freiburgu?
Úplně prostě. Dříve penalty obstarával Švýcar Mehmedi, proti Mönchengladbachu ale neproměnil. Kopat penalty mi problém nedělá, naopak jsem je chtěl vždycky zahrávat, takže když zápas nato byla další, řekl jsem Mehmedimu, že si ji vezmu. Moje rozhodnutí respektoval. Padá mi to tam.
Pokutové kopy jste však dříve příliš nezahrával?
Když v Plzni nebyl na hřišti Pavel Horváth, tak ano. Ale to nebylo moc často (směje se). Asi jednu nebo dvě jsem si dopřál. Také ty jsem proměnil, musím to zaklepat, zatím jsem v nich stoprocentní. Ovšem v žácích a dorostu jsem určitě nějakou zahodil.
Našel byste odvahu i v reprezentaci, řekněme v závěru duelu s Islandem za stavu 0:0?
Záleží, jak by se zápas vyvíjel. Pokud by se mi dařilo, cítil bych se dobře, určitě bych si na penaltu troufnul i v nároďáku. Samozřejmě by však záleželo na ostatních spoluhráčích. Jestliže by někdo řekl, věřím si, dám ji, asi bych mu nebránil.
Ve Freiburgu musíte mít silné postavení, když vám svěřili pokutové kopy. Vnímáte, že na vás mužstvo bere jako lídra?
Cítím, že mi kluci věří, hrají přese mě, jsem hodně na balónu, často se podílím na tvorbě hry. To je určitě příznivé zjištění, ale není to přece jenom o mně. Spoluhráči za mnou rozhodně nechodí a neptají se, co mají na hřišti dělat (směje se).
Nebrzdí vás však Freiburg, který nepatří k německým gigantům, v rozletu?
To si nemyslím. Sice se nám nepovedl start do bundesligy, teď ale už vyhráváme, je to mnohem veselejší. Hledal jsem klub, ve kterém bych pravidelně hrál, což se plní. Bundesliga je hodně náročná, je to soutěž mistrů světa, dává mi hodně zkušeností. Jsem spokojený.
Na kolik gólů se letos cítíte? Teď už máte na kontě tři branky, tedy stejně jako za celou uplynulou sezónu.
V létě jsem si říkal, že bych chtěl dát gólů víc než loni, myslím, že k tomu mám dobře našlápnuto. Snad mi tam začnou padat i ze hry, nejenom z penalt. Úplně spokojený bych byl, pokud bych jich nastřílel deset.
V reprezentaci zatím na premiérovou branku čekáte, příležitost zlomit bilanci budete mít v neděli proti Islandu. Co vlastně o překvapivém lídrovi skupiny víte?
Islanďané jsou nepříjemní, skupinu nevedou náhodou. V poslední době šli silně nahoru, asi je to tím, že tým je dlouho pohromadě, hráči se perfektně znají. Nemají sice individuality, spoléhají se však na týmový výkon, z výtečně organizované defenzivy chodí do brejků, z nichž zápasy rozhodují.
V úvodních třech kvalifikačních utkáních jste nastupoval vedle Lukáše Váchy. Kvůli zranění bude proti Islandu chybět, změní se nějak vaše role?
Záleží, kdo Lukáše nahradí. Jestliže přijde podobně defenzivní hráč jako on, moje role se měnit nebude, pokud někdo útočnější, budu se muset víc vracet.
Národní tým se veze na vítězné vlně, považujete stoprocentní zisk z prvních tří duelů za začátek snů?
Samozřejmě, devět bodů je úžasných, a pokud bychom porazili i Island, udělali bychom dlouhý krok k mistrovství Evropy. Ovšem musíme zůstat nohama na zemi, po Islandu nebudeme ani v polovině kvalifikace.
