Článek
Vzpomenete si, kdy jste dal naposledy ligový gól?
Někdy ve Skotsku... V naší lize? To už je dávno... Asi za Slavii Brnu, byl to hattrick. Někdy na podzim 2009.
Co pro vás znamená první trefa po návratu do nejvyšší soutěže?
Hrozně moc. Jsem za ní strašně rád. Má pro mě o to větší cenu, že pomohla k vítězství. Moje dcery mají dnes první narozeniny. Takže to je takový bonbónek. Hned jsem je běžel pozdravit, protože jsem jim ten gól slíbil. Rád jsem i proto, že pár šancí jsem v předchozích zápasech zahodil. Ale ještě nebilancuji (úsměv).
Bylo těžké balón trefit ve skluzu?
Opravdu bylo, ale Maty (Jan Matoušek) mi balón suprovně nahrál a já už to potřeboval jen doklepnout, což se povedlo.
Co pro mužstvo Jan Matoušek znamená?
Hodně, ale nejen dnešní vítězství je zásluha všech hráčů. Jsme jeden tým, společně vyhráváme i prohráváme, a Maty je jeho důležitou součástí. Makáme na něj. Je důležité, abychom ho dostali do jeho módu. Když se to povede, tak je pak nezastavitelný, a stane se rozdílovým hráčem. Pro něj je super, že tu ještě zůstane, bude hrát a zlepšovat se.
Vy jste po postupu z druhé ligy připustil konec kariéry. Co rozhodlo o tom, že jste si ji ještě protáhl?
Zahrát si v devětatřiceti letech ligu bylo velkým lákadlem. Trenér Josef Csaplár i majitel klubu Jaroslav Starka měli zájem, abych hrál. Tak jsem si ten konec rozmyslel. Byla v tom i mužská ješitnost, že to ještě zvládnu. V Příbrami je dobrá parta, výborný trenér, cítím se tu skvěle. Uvidíme, jak dlouho vydržím. Pro mne to je ale stoprocentně poslední ligová sezóna.
Trpíte jako starší hráč v současných vedrech?
Dneska to bylo příjemné, ale já mám raději sluníčko, víc trpím v zimě. Užívám si to.
