Hlavní obsah

Jablonecký Dočekal: Na začátku jsem foukal bubliny. A Slavia? Mohli by mě trochu prohánět

Jablonec

Narodil se ve Smržovce, která je od Jablonce přes kopec. V zelenobílém klubu útočník Tomáš Dočekal vyrůstal, ovšem v první lize si na Střelnici nikdy nezahrál. Poprvé až v úterý proti Zlínu, který pomohl zdolat těsně 1:0. „Splnil se mi sen. Čekal jsem na to svých 31 let. A nakonec se to podařilo," radoval se útočník, který zastoupil zraněného Martina Doležala a podílel se na vítězném gólu.

Foto: FK Jablonec

Jablonecký útočník Tomáš Dočekal pomohl týmu k výhře nad Zlínem.

Článek

Proč to vyšlo až teď?

Byl jsem v Jablonci v žáčcích, v dorostech. Ale když jsem měl postoupit mezi chlapy do béčka, pan Hloušek mě i s dalšími kluky z intru nechtěl. Vydal jsem se tak jinou cestou. Šel jsem na Žižkov, poté do Polska, procestoval jsem Rakousko a nějaký čas jsem byl na Slovácku. Vzal jsem to oklikou, než jsem se vrátil do jabloneckého béčka a teď jsem nějakou náhodou dostal šanci i v áčku.

Máte teď nomen omen, dočkal jste se...

(usměje se) Je to tak.

Věřil jste pořád, že za Jablonec jednou v první lize zahrajete?

Přiznám se, že ano. Do posledního chvíle. Jablonec mám v srdci. Jde o tým, kde jsem byl odmalička a touha zahrát si za něj ve mně byla pořád. Když jsem tady hrál třetí ligu, věřil jsem víc, šance byla větší.

Byl na tribuně někdo z vaší rodiny, známých?

Byla se podívat jen přítelkyně s kamarádkou. Ostatní to víceméně sledovali v televizi.

Nemrzí vás, že nemohli na stadion a hrálo se bez diváků?

Určitě mě to mrzí. Člověk by si přál, když už se to povedlo, aby měl doping ještě v hledišti. Bohužel se nedá nic dělat.

Kdy jste se dozvěděl, že nastoupíte?

S kluky jsem začal trénovat v pátek a bylo mi trochu naznačovaný, že bych mohl hrát. Den před zápasem si mě pan Rada vzal k sobě do šatny, dával mi nějaké pokyny a říkal mi, že bych na 99 procent měl hrát. Potvrdilo se to v den zápasu na ranním rozcvičení.

Jak se vám spalo, pral jste se s nervozitou?

Jeden den ještě před pondělním tréninkem jsem při usínání koukal do stropu a promítal si různý herní situace. Hodně jsem nad tím přemýšlel. Ale jak se zápas blížil, soustředil jsem se jen na něj, bylo to docela v klidu. Cítil jsem jen malou trému před zápasem, což je normální. Když jsem šel na hřiště, spadlo to ze mě a bylo to dobré.

Berete to jako dodatečný dárek ke 31. narozeninám, které jste měl v neděli?

Vyšlo to tak. Ve výsledku to tak beru. (usměje se)

Na podzim jste nastupoval za jablonecké béčko ve třetí lize, jak náročný bylo naskočit na vyšší level?

Nějaké zkušenosti s první ligou už mám. Před necelým rokem jsem odehrál půl sezonu na Slovensku, zahrál jsem si v Polsku a šest zápasů jsem měl i v české lize. Znám to, ale je fakt, že už nějakou dobu jsem takhle těžký zápas nehrál. Ze začátku bylo docela dost těžký se rozkoukat a zapojit se do hry tak, jak jsem měl. Kluky pořádně neznám, takže po taktické stránce to bylo malinko složitější. Ze začátku jsem chvilku foukal bubliny, fyzicky jsem tápal. Ale pak jsem chytil tempo, dostal se do toho a už to bylo lepší.

V béčku jste však na podzim hrál stopera. Jak těžký bylo se přeorientovat?

V útoku jsem byl na podzim snad třikrát, jinak jsem hrál na stoperu, ale hlavou jsem furt nastavený na útočníka, takže to mi problém nedělalo. Bylo to v pohodě.

Před sobotním zápasem na Slavii bude trenér Rada řešit složení stoperské dvojice, neboť nemůže hrát Jugas a Plechatý, který byl proti Zlínu vyloučený. Troufal byste si do středu obrany i proti mistrovské Slavii?

Ještě je tady Jeřábek se Štěpánkem. Asi bych si na to troufal, byť zrovna na Slavii by to mohlo být trochu složitější. Už nejsem tak rychlý jako kdysi a mohli by mě tam trochu prohánět.

Reklama

Související témata: