Článek
Uznání se Melicharovi dostalo nejen v kabině, ale i od ostravského trenéra Luboše Kozla. Jestliže stále platí slova legendárního trenéra Václava Ježka, že mužstvo se staví od brankáře, pak Příbram má dobrý základní kámen...
Byl jste hodně nervózní, když jste se poprvé v nejvyšší soutěži postavil mezi tyče, a ještě proti silnému Baníku?
Byl jsem hodně nervózní... Splnil se mi fotbalový sen a nechtěl jsem si ho pokazit nějakou chybou. Kluci mě povzbuzovali a s úvodním hvizdem rozhodčího ze mne ta nervozita spadla. Maximálně jsem se soustředil na zápas.
Během utkání už jste nervozitu necítil?
Ještě v jednom okamžiku. Když na hřiště přišel Milan Baroš. Je to legenda, pořád skvělý útočník. A najednou proti němu stojíte. Sotva po minutě se dostal do obrovské šance, ale balón mu uskočil. Kluci vzadu bránili skvěle, takže jsem se brzy uklidnil.
Štěstí k fotbalu patří, ale vy jste chytil Baníku tři tutovky. Který moment byl nejtěžší?
Ta Smolova hlavička. Trefil to dobře, ale vychytal jsem ho. Každý takový moment člověku psychicky hodně pomáhá. Kvůli tomu jsem také v brance, abych něco chytil.
Jedničkou na podzim a na začátku jara byl Ondřej Kočí. Jak jste ho dokázal přeskočit?
To je spíš otázka na trenéra. Dal mi šanci v přípravě, a pak ukázal na mne. S Ondrou ale máme dobré vztahy.
Kdy na vás kouč ukázal?
Na předzápasovém tréninku. Byl to příjemný pocit, ale že bych mohlo dostat šanci, jsem tak nějak vycítil už dřív ze situací, které jsme v tréninku dělali už týden před zápasem.
Splnil se vám sen. To jste možná před zápasem moc nespal...
Naopak se mi spalo dobře. Horší to bylo v noci po utkání. Nemohl jsem usnout asi do tří hodin, pořád dokola jsem si duel přehrával v hlavě.
Oba trenéři i spoluhráči vás po utkání chválili, to se poslouchá krásně.
Určitě, byl jsem za to rád, první zápas a s nulou. Ale je to i zavazující. Teď se bude čekat, pokud dostanu dál šanci, že takových výkonů bude přibývat.
Měříte podle oficiálních statistik 186 centimetrů, na brankáře to není moc. Čím řekněme výškový handicap kompenzujete?
Jsem si toho vědom, že nějakých 195 centimetrů by bylo lepších, ale ty nemám. O to víc musím využívat svojí rychlosti, techniky, práce nohama, dobrého odrazu a odhadu.
Nejen výškou, ale i pohybem připomínáte dnes už legendárního gólmana Radka Sňozíka, znáte ho?
Samozřejmě ho znám. Vím, že to byl výborný brankář, ale osobně jsem s ním nemluvil.