Článek
Plánovali jste obhajobu prvenství, jenže všechny tři zápasy jste vysoko prohráli. Proč?
Asi to souvisí s naším nepovedeným podzimem. Měli jsme jiné představy, místo toho jsme si udělali trochu ostudu. Vědu z toho dělat nebudeme, ale něco si musíme vyříkat už na začátku přípravy. Letos se hrálo jen se čtyřmi hráči v poli a rozhodovaly individuality. Na naší straně kvalita bohužel nebyla.
Vy se přitom v hale pokaždé vyžíváte.
Pro hráče je halový turnaj skvělou akcí. Většinu zimy strávíme v posilovně nebo běháním v lesích, tady si můžeme ve skvělé atmosféře zahrát a pobavit lidi.
Část loňských prémií za vítězství v turnaji jste si užili s dětmi z dětského domova. Z toho letos nebude nic.
To mě mrzí. Já poslední pohár vyhrál snad někdy v dorostu, takže loňský triumf mě hřál u srdce ještě pár dnů poté, když už jsme zase jen nabírali kondici.
Nepodcenil jste trochu výstroj, že nemáte chrániče?
Možná mi nebudete věřit, ale já s nimi většinou nehraji ani v lize... Dokonce je ani nefasuji. Do kabely si vždy hodím jen složené noviny, kdyby náhodou. Jsem rád, že za těch deset, patnáct let si toho nikdo nevšiml.
To chcete tvrdit, že na to ještě nikdy žádný rozhodčí nepřišel?
Ne, oni mají pokaždé svých starostí dost. (smích)
Jenže když si to teď přečtou, tak vás hned v prvním jarním kole zkontrolují.
Jednou jim je ukážu a pak si je zase sundám.
Během turnaje byl na střídačce také šéf klubu Vinš. Nebyli jste pod jeho dohledem trochu nervózní?
Já si ho ani moc nevšiml. Spíš mě mrzí, že s námi tentokrát nepojede na soustředění. On se totiž pokaždé zapojoval i do našich výběhů. Běžel poslední a já před ním předposlední. Klukům jsem vysvětloval, že musím hlídat naše peníze... O to teď přijdu.
