Článek
V pěti zápasech pod vaším vedením nepoznala Příbram, co to je prohra, takže se z ní stala štika ligy a drala se tabulkou vzhůru. Na Slavii si však vylámala zuby, i když ještě dvě minuty před koncem sahala po bodu...
Je to trpké, ale fotbal už je někdy takový. Tak jako jsme se radovali z toho, že jsme pětkrát po sobě neprohráli, budeme muset teď spolknout prohru a vyrovnat se s ní.
Trochu paradox, že ji zařídil domácí náhradník Balaj, který se hlavou prosadil proti vašim urostlým a vysokým obráncům...
Zařídili ji diváci.
To snad žertujete...
Je to vtip. Hořký vtip. V úterý na Julisce bychom v zápase s Duklou podobný gól nedostali. Viděl jsem, že Balaj zůstal před naší bránou nehlídaný, ale křičel jsem marně. Neměl jsem šanci domácí diváky překřičet, takže hráči mé varování neslyšeli. Kdyby došlo k podobné situaci v úterý na liduprázdné Julisce, byl by můj řev slyšet až na horní tribunu, branku bychom neinkasovali a zápas neprohráli.
Ovšem gól Balaje nebyl jedinou příčinou vaší prohry. V porovnání se zmiňovaným utkáním proti Dukle jste v defenzívě chybovali až příliš a partii se Slavií jste prostě nezvládli.
Věděl jsem dopředu, že se Slavií budeme mít problémy. Zatímco Dukla vyznává technický fotbal, jenž nám vyhovoval, neboť i my máme v mužstvu hodně technických hráčů, zápas se Slavií byl o síle, osobních soubojích, důrazu, centrech do šestnáctky. O tom, jak vyrovnáme s urostlými domácími chasníky a zda uhlídáme Škodu. Museli jsme se přeorientovat na odlišný styl hry, který nám nevyhovuje a jenž jsme nezvládli.
Dva ze tří gólů vám navíc vstřelili urostlí slavističtí stopeři. I to byl paradox, nemyslíte?
Očekával jsem, že v poli bude hra vyrovnaná a že tudíž rozhodnou nákopy do šestnáctky a standardní situace. Právě v tom je obrovská síla Slavie, což se potvrdilo. Má pět chasníků, kteří jdou nesmlouvavě do soubojů, a my si s nimi prostě neporadili.
Možná sehrálo roli i to, že Slavia už prostě vyhrát musela, takže šla za vítězstvím usilovněji. Nebo jste snad podobný pocit neměl?
Souhlasím, že šla za rozhodujícím gólem s větší vehemencí a úsilím, než my. Neřekl bych, že byla lepším týmem, ale šťastnější určitě byla.
Přitom jste vy sám musel cítit mimořádnou motivaci uspět i na Slavii, kde jste svého času také trénoval...
Já a Slavia? To tedy vůbec ne. Vždyť už je to snad sto let, co jsem tady trénoval.
Ale uspět jste chtěl, to nepopřete. Co se tedy bude dít teď, když jste v Edenu prohráli?
Rozhodně nebudu hodnotit naše vystoupení na Slavii negativně. Přístup, nasazení, to vše jsem u svých hráčů viděl. Zápas splnil mé očekávání. Nikoli výsledkem, ale kvalitou hry ano.
Takže žádná bouřka se konat nebude?
Rozlišuji prohry a prohry. Naše vystoupení na Slavii pro mě nepředstavuje porážku, ale duel, v němž jsme ztratili bod. Na výhru jsme tady myslet nemohli, na bodový zisk ale ano. Zvláště po kvalitním výkonu, který jsme podali. Kdyby tomu bylo jinak, na hráče bych se zlobil a něco by se dělo, to mi věřte.
