Článek
Docela šok vyměnit po devíti letech německý fotbal za český a stadiony ve Wolfsburgu, Kaiserslauternu či teď naposledy v Bochumi, kam chodily desetitisícové návštěvy, zaměnit za pražskou Julisku s komorním prostředím a pár stovkami fanoušků na tribunách.
Možná, ale já už v Německu opravdu nebyl šťastný. Z fotbalu jsem neměl radost, netěšil jsem se na tréninky, chyběla mi pohoda, sráželo vědomí, že přijdu domů, kde mě nikdo nečeká. Jen ten, kdo něco podobného zažil, ví, o čem mluvím.
Spousta vašich spoluhráčů mluví podobně.
Vím, stýská si Pavel Kadeřábek, takový Martin Fenin situaci nezvládl vůbec, neboť měl rozhodně na víc. Ani pro mě už to nebylo jednoduché, a když jsme si navíc v Bochumi nepadli do oka s nizozemským trenérem Verbeekem, chtěl jsem prostě pryč.
To vám klub nedělal problémy, když jste měl ještě rok platnou smlouvu?
Vypověděl jsem ji, s tím problém nebyl. Proč by v klubu drželi hráče, který není šťastný?!
Ale odcházet v devětadvaceti z Německa do Čech, to není právě obvyklé řešení...
Původně jsem chtěl v Německu zůstat, protože vím, že na bundesligový fotbal mám. Dokonce jsem byl domluvený s Darmstadtem, že se přijedu ukázat. Zřejmě chtěli vidět, zda umím běhat... Týden před dohodnutými testy jsem se ale vzbudil a říkal si, zda opravdu chci v Německu zůstat, zda se chci opět stěhovat, přijít do nového prostředí, do klubu, kde nikoho neznám. A v ten moment jsem se rozhodl, že chci být hlavně šťastný.
Bez ohledu na peníze, kterých byste vydělal v bundeslize mnohonásobně víc, než v Dukle?
Pochopitelně že německý fotbal a finance, které se v něm točí, jsou o něčem úplně jiném, ale peníze ještě nikoho šťastným neudělaly. A já se teď neuvěřitelně šťastný cítím. Baví mě fotbal, tréninky, kluci, které mám v Dukle kolem sebe. A soukromý život najednou také... Zrovna tento týden měla sestra narozeniny a já mohl po letech přijít a slavit je s ní i celou rodinou.
Táta vám sice nové angažmá v Dukle dojednal, ale dvakrát nadšený z vašeho návratu do české ligy nebyl. Už se s ním vyrovnal?
Pořád to nese těžce, protože ví, že mám kvalitu na to, abych v Německu dál hrál. Neuvědomuje si ale, že bych se tam trápil. Nakonec ale to byl opravdu on, kdo s trenérem Šilhavým a ředitelem klubu Šrámkem mé angažmá v Dukle domluvil, protože táta je vlastně mým manažerem.
Neleká vás komorní prostředí pražské Julisky, kam chodí jen pár stovek diváků? Přece jen to bude proti bundesligové scéně nebetyčný rozdíl...
Škoda, že jich chodí na Duklu tak málo, ale snad přitáhneme alespoň pár stovek dalších fotbalem, který chceme hrát. A pro nás na hřišti bude prostředí vlastně výhodou, neboť se bude moci navzájem koučovat, což v bundeslize možné nebylo.
Už jste si udělal obrázek o tom, jak se za devět let vašeho působení v Německu česká liga změnila?
Nemohu zatím porovnávat, protože jsem byl příliš dlouho pryč. A ani před odchodem do Německa jsem toho v české lize moc neodehrál. Vlastně sezónu v Kladně a dva zápasy za Spartu. Jedno ale vím docela určitě - na novou sezónu se hrozně těším.
