Článek
Zase dostali ránu mezi oči. Jako vždycky...
„Sestup je obrovské zklamání. Škoda. Zase pád do druhé ligy... Tohle nikdo z nás nechtěl," kaboní se brankář Radim Ottmar. „Nejvyšší soutěž do Hradce patří. Ve druhé lize se vždycky hrálo na vrchních místech a myslím, že příští sezónu to nebude jiné," doufá gólman.
Důvodů pádu najdou Votroci víc. Marnotratnost na vlastním trávníku v první řadě. „Hlavně doma jsme měli být lepší. Tam jsme ztratili spoustu bodů. A s hratelnějšími soupeři. Pak je těžké všechno honit na Spartě," uvědomuje si obránce Marek Plašil.
„Prohra se Spartou jednoznačně neznamenala sestup. Body jsme měli získat v jiných zápasech a nebylo jich málo. Příbram, Liberec, domácí zápasy, kdy jsme měli dlouhou sérii bez vstřeleného gólu. Některé jsme měli dovést aspoň k bodu," souhlasí s ním Ottmar.
V azylu lepší než doma...
„Málokdy se nám sešla výborná hra v obraně se střílením gólů. Navíc alfou a omegou bylo, že se nám nedařilo otáčet zápasy, kdy jsme dostali první gól. Abychom vyhráli, potřebovali jsme jít do vedení," poukazuje gólman.
Východočechy také dostihl nelogický paradox. Jejich nejlepším obdobím byl hned začátek sezóny, kdy museli domácí zápasy odehrát v azylu v Mladé Boleslavi. Jakmile se vrátili domů, začali ztrácet půdu pod nohama.
„Podzim jsme měli nad očekávání, tolik bodů asi moc lidí nečekalo. Je jen naše hloupost, že jsme jich víc neudělali na jaře," souhlasí Ottmar.
Votroci tak řeší tradiční otázku. Co bude po sestupu dál...?
„Liga do Hradce patří. Tak ji zkusíme vykopat zpátky," ujišťuje Plašil.
