Článek
Když do Edenu přijela Jihlava, její hráči líčili, že hrát proti Dannymu, Altintopovi a spol. jim přijde jako sci-fi.
Slovácko bylo na Spartě vyplesknuté jen chvíli. Pak začalo favorita trápit. „Já hrál hlavně na Šurala s Lafatou, které už přece dobře znám," šklebí se Stanislav Hofmann.
Sparta si pořídila hotovou mezinárodní legii. Podle kurzové nabídky nebylo ve 4. ligovém kole většího outsidera než Slovácko. Realita ovšem byla jiná.
„Byli jsme blízko bodu, šancí vstřelit gól jsme měli dost. Mrzí mě, že odjíždíme s prázdnou, protože na Spartě jsme si zasloužili alespoň bod," lituje stoper, který šest minut před koncem trefil tyč. Kdyby vyrovnal, favorit nejspíš odepsal další body.
Tyč Spartu zachránila
„Šance mě hodně mrzí, protože jsem měl polovinu brány volnou. Rozhodovaly centimetry a já v rychlosti trefil jen tyč," líčí Hofmann.
Sparta znovu nedokázala vstřelit víc než jeden gól a soupeře dorazit. Proto hosté až do konce cítili šanci.
„Přešli jsme do maximálního rizika. Stáhli defenzivního záložníka a poslali na hřiště ofenzivní hráče. Sahali jsme po bodu, což nic nemění na tom, že tři body zůstaly po zásluze doma. Jen mě překvapilo, že v závěru se Sparta snažila udržet výsledek i za cenu zdržování," poukazuje trenér Stanislav Levý.
