Článek
Oproti předchozímu ME padlo na současném šampionátu ve skupinách o 25 gólů víc. Zatímco v roce 2016 činil průměr 1,92 branky na zápas, nynější je o více než půl gólu vyšší (2,62). Nejvíc se na něm podíleli Nizozemci s 8 trefami. Itálie, Belgie a Portugalsko vstřelily jen o gól méně.
Jestli někdo na EURO ohromuje, tak jsou to Italové. Legendární dokonalé catenaccio, do detailu propracovaná taktika, vyčkávání, hra na brejky? Kdepak. Ani náhodou. Squadra azzura totiž popírá na ME sama sebe.
A nesmírně jí to sluší. Díky atraktivnímu, ofenzívnímu stylu. Hráči rotují, jejich hře vládne dynamika, rychlost, přímočarost. Na soupeře se valí jeden útok za druhým. Co však především, Italové do jednoho umí kopat. A Evropě jasně vzkazují: jdeme po titulu. Na evropský trůn si však dělají zálusk další týmy. Belgie, Nizozemsko, Francie, Anglie... I Belgie s Nizozemskem totiž projely skupinu bez zaváhání.
Dojemný příběh napsali Dánové. Po dramatu na Parken stadionu v úvodním duelu s Finskem, během kterého byl kvůli zástavě srdce na pokraji smrti jejich kamarád, útočník Eriksen, dopadli na psychické dno. Totálně otřesení prohráli s Finy i následně s Belgií.
I díky k lepšícímu se stavu parťáka obdivuhodně povstali, v závěrečném duelu smetli 4:1 Rusko a v obrovské euforii oslavili s fanoušky v Kodani postup do osmifinále. Spousta postav v červeno-bílých dresech měla po zápase v očích slzy. Na trávníku i v hledišti...
Právě takové chvíle dokážou leckdy udělat zázraky. A tak se potichu začíná mluvit o druhém dánském dynamitu. Proč ne? Evropu v roce 1992 chytil za srdce dechberoucí příběh dánského národního mužstva, které na ME do Švédska dorazilo na poslední chvíli. Jako náhrada za diskvalifikovanou Jugoslávii. Fotbalisté se slétávali z dovolených po celém světě, aby za pár týdnů usedli na evropský trůn.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
V samém závěru skupinové fáze se do historie zapsal Cristiano Ronaldo. Portugalský klenot se díky dvěma proměněným penaltám k remízovém duelu s Francií prostřílel v dresu národního týmu na 109 gólů. Vyrovnal tím absolutní mezinárodní rekord někdejšího íránského útočníka Aliho Daeího.
Evropský šampionát pochopitelně napsal i řadu zklamání. Největším je bezpochyby vystoupení Turků. Přitom měli mužstvo nabité velkými jmény, působícími v Premier League, v italské Serii A. Nedokázali vytvořit tým, individuality totiž nepotlačily svoje ego. Ostatně, tento problém řeší Turci pravidelně. Turnaj opustili s ostudnou nulou na kontě a se skóre 1:8.
Stejnou bodovou bilanci si připsal už jenom nováček ME Severní Makedonie. Nepřesvědčili ani další týmy. Třeba Němci, kteří doslova utekli hrobníkovi z lopaty. Pár minut před koncem utkání s Maďarskem byli v tabulce skupiny poslední, spasil je až vyrovnávací gól Goretzky.
A jestli fanoušci čekali víc od celého dosavadního šampionátu? Dost možná ano. Nicméně ani špičkoví fotbalisté překvapivě nejsou Terminátoři. Podávat fantastické výkony po náročné sezoně, ve které odehráli klidně 50 zápasů, a většinu z nich na úrovni duelů Ligy mistrů, je obrovsky těžké. Ne-li nemožné. A když se k tomu navíc přidá únava z nesmyslného cestování...
| Fotbalový redaktor Robert Neumann se věnuje sportovní žurnalistice od roku 2003. V Právu působí sedm let. Byl na mistrovství světa, na evropských šampionátech, pravidelně referuje o zápasech českých klubů v lize i na evropské scéně. Dříve býval profesionálním fotbalistou, působil v Bohemians, Jablonci a v Liberci, se kterým v roce 2002 získal mistrovský titul. |
