Občas se kochám, jak spoluhráči válí! Vaclík o angažmá v nejúspěšnějším klubu Evropské ligy

Seděli jsme při losu se spoluhráči na kávě a já to nijak neřešil. Ale když vytáhli Sevillu a v osudí zbývalo jen pět týmů, měl jsem tušení, že dostaneme Slavii. Jde o specifický souboj. Ještě více než v případě Sigmy. Znám skoro všechny hráče soupeře, realizační tým. První dva dny po losu mi pořád drnčel telefon. Dost lidí se ptalo po vstupenkách. Jak na první utkání v Seville, tak na odvetu v Praze.

Dokážu popsat všechny. První zkušenost jsem udělal ještě v dresu Žižkova. Slavii tehdy trénoval Franta Straka. Fanoušci šli proti Slavii, což nám hrálo do karet a vyhráli jsme 1:0 gólem Kalivody. Ve Spartě jsem zažil první derby v Edenu. Remizovali jsme 1:1, gól mi dal Latka a šlo o začátek našeho trápení. Prohospodařili jsme šestibodový náskok a ztratili titul. V další sezoně jsme prohráli na Slavii a doma slavili jasné vítězství. Inkasoval jsem od Vošahlíka, ale jeho trefa nic neřešila. A pak přišly dvě výhry s čistými konty v mistrovské sezoně. Nejvíce mám v paměti ale zarytou tu prohru z Edenu.

Protože gól Martina Latky padl po mojí chybě. Byli jsme jasným favoritem. Slavia tehdy měla spoustu problémů, nehrála na špici soutěže a byla ve zcela odlišné pozici ve srovnání se současností. Domácí kopali standardku ze středu hřiště na branku pod tribunou Sever. Já vyběhnul a neviděl jsem, že Laty nabíhá zezadu. Zůstal jsem stát na půl cesty.

Určitě intenzivněji než Olomouc. V jejím případě spousta spoluhráčů vůbec netušila, co je Sigma zač. Slavii většina zná. Nemají tolik informací jako o Chelsea nebo Arsenalu, ale sami se po nich pídili. Rozhodně ji berou se vší vážností. Tím spíše, že Slavia je mezi šestnácti nejlepšími, nechala za sebou ve skupině Bordeaux a porazila Zenit. Přístup bude odlišnější ve srovnání se soubojem s Olomoucí.

Po zápase v Olomouci byli kluci překvapení, jak byli hráči Sigmy fyzicky nadupaní a dokázali devadesát minut běhat. Všichni se divili, jak nás pokrývali a doráželi. Takže spoluhráčům říkám, že Slavia to zvládne ještě lépe. Znám trenéra Trpišovského, zažil jsem ho při působení na Žižkově. Mám hodně informací, jak hrají. Popisoval jsem klukům v šatně šířku kádru. Varoval jsem je, že to bude složité.

Aktuálně válí v útoku Pražanů Milan Škoda, ale není to jen o něm. Velmi nebezpeční jsou při střelbě ze střední vzdálenosti Hušbauer a Stoch, krajní beci Bořil a Coufal jsou produktivní z hlediska asistencí i gólů. Slavia není týmem, kde je potřeba se soustředit na jediného hráče.

Bylo by to nejlepší, ale není pravděpodobné, že by se odveta proměnila ve formalitu. Nicméně fakt, že hrajeme první zápas doma, určitě přispěje kupříkladu ve srovnání právě s Olomoucí k mimořádné soustředěnosti všech v našem týmu.

Obrovský! Lidé v Seville soutěž milují. Jako příklad uvedu šestý zápas základní skupiny proti Krasnodaru. Potřebovali jsme vyhrát. Stadion byl vyprodaný, fanoušci připravili obrovské choreo. Historicky je Sevilla nejúspěšnějším týmem Evropské ligy. Pětkrát hrála finále, pětkrát vyhrála. Proto mají fanoušci k soutěži velice pevný vztah. Navíc jde o možnost, jak se kvalifikovat do Ligy mistrů.

Velice motivující. Všichni v kabině si uvědomují, jak je Sevilla v historii Evropské ligy úspěšná. Někteří z kluků minulé triumfy pamatují. Obránce Daniel Caricco vyhrál třikrát, Éver Banega dvakrát. V místním klubovém muzeu je vystavených všech pět trofejí. Na obrazovkách běží sestřihy z vítězných finále. Bylo by fajn být podepsaný pod šestou.

Ne. Všichni v šatně si uvědomují, o co se hraje a že je třeba navázat na předešlé úspěchy. Nikdo nám nemusí zdůrazňovat význam soutěže.

Vyhodnotit progres konkrétně je složité. Odchytal jsem čtyřicet zápasů, a to je první březnový víkend. Každé tři dny čelím nejlepším útočníkům světa. Užívám si důvěry trenéra. A pořád nevycházím z údivu. Je neuvěřitelné, kolik je ve Španělsku výborných hráčů. I v klubech, o nichž se v Česku moc nemluví. Každý tým má fotbalisty, kteří jsou kvalitou mimořádní. Během půl sezony jsem pochopil, že kvalita je všude obrovská. I Real a Barcelona mohou prohrát s Gironou, Leganes či Levante. Liga je extrémně vyrovnaná.

Hlavně zpočátku v prvních týdnech jsem se několikrát přistihl, že je pozoruji s nadšením. Občas se kochám, jak válí. Hezky se na to dívá. Přistihnu se, jak nad některými jejich kousky žasnu: Wow, to bylo super. Někdy vidím v situaci pod tlakem extrémní řešení, které jsem nikdy v minulosti nezažil. Hlavně Banega mě nepřestává překvapovat neuvěřitelnými kousky. Když jsem mu to říkal, jenom se zasmál.

Rozhodně. Tušil jsem, že ve srovnání se Švýcarskem mě čeká obrovský skok. Ale byl ještě větší, než jsem si představoval. Hlavně v zápasech venku. Nestačí nadprůměrný výkon. Je potřeba každý týden hrát na úrovni evropských pohárů, což pro štace v Basileji a Spartě neplatilo. Vysvětluje to, proč má španělská liga nejlepší koeficient. Však také z evropských pohárů vypadl jen Betis Sevilla. Ale jinak všechny týmy v Lize mistrů i Evropské lize pokračují. Je vidět, jakou kvalitu mají kluby nejen v rámci Španělska, ale i na úrovni Evropy.

Jsem blonďák, tudíž do zdejšího prostředí moc nezapadám. Snadno mě poznávají. A protože pro místní fanoušky je fotbal skutečně vášeň, pozornosti člověk neunikne. Je to však hodně proměnlivé. Někdy lidé nereagují, jindy až neuvěřitelně. Třeba před zápasem s Barcelonou není dobré jít na večeři do centra... Hrajeme ale prakticky pořád neděle čtvrtek neděle. Nemám zase tolik času, abych trajdal po městě.

Shodli jsme se s manželkou, že jsme se ve Seville doslova našli. V prosinci zde bylo patnáct stupňů, svítilo sluníčko, žádný sníh. A my jsme spíš letní typy. Ráno otevřu okno a zpívají ptáci. Trávník je zelený, všude palmy. Prostě paráda. Během vánočních svátků za námi dorazil brácha, tak jsme vyrazili do Cádizu k oceánu. S ženou a dcerkou jsme několikrát byli u moře v Marbelle. Postupně se snažíme poznávat okolí.

Trenérovi rozumím, trenérovi gólmanů rovněž. Všechny pokyny chápu. V městě se domluvím. Horší je, když začnou kluci v šatně mezi sebou drmolit s přízvukem typickým pro Andalusii. Nicméně španělština je hezká, dá se naposlouchat. Tudíž dělám pokroky.