Článek
Křížovkáři, znáte přírodní fotbalový úkaz na šest písmen? Přece SLAVIA! Nevyhrát žádný ze sedmi zápasů, vstřelit v nich jen jeden gól a přesto vydržet v pohárové Evropě až do půlky prosince, to je svým způsobem umění. Ale takové, že si je Pražané za rámeček nedají.
Všechno přitom mělo být jinak. Slávisté měli na co navazovat, loni se poprvé probojovali do Ligy mistrů a nevedli si v ní zle. Letos ovšem v předkole na Fiorentinu neměli a po „přestupu“ do Poháru UEFA sotva přelezli přes Vaslui. Skupinu začali velkým zápasem s Aston Villou, v němž pocítili, že proti zkušenostem z bitev s Chelsea, Manchesterem či Liverpoolem nemají jako reprezentanti české ligy co nabídnout.
„Zkušenosti v pohárech rozhodují. Na evropské scéně se přece jenom hraje v jiném tempu než v domácí lize. Kdybychom hráli víc takových zápasů, hráči by si určitě zvykli,“ neztrácel optimismus trenér Karel Jarolím.
V závěru podzimu nechyběly jen góly, ale i šance
Sešívaní však byli v závěru podzimu čím dál bezzubější a mdlejší. Při zdůvodňování naprosté střelecké impotence si zdaleka nevystačí jen se smůlou v koncovce. V Žilině ani proti Hamburku totiž vlastně neměli z čeho gól vstřelit...
„Právě, v posledních zápasech jsme si ani nevytvářeli šance. Je to k hlubšímu zamyšlení, proč jsme na podzim v lize góly dávali a v pohárech ne. Musím si to zanalyzovat a sám jsem zvědavý, k čemu dospěji,“ přemítá Jarolím.
Slavia alespoň na podzim něco vydělala. Pokud jde o prodej televizních práv, těžko by hledala lukrativnější soupeře než Fiorentinu, Aston Villu a Hamburk. Český klubový fotbal však dopadl na podzim příšerně. Až 28. průběžná příčka někde daleko za Kyprem, Dánskem či Slovenskem rozblikala stovky varovných kontrolek.
Skutečnost, že Slavia jakožto suverénní domácí král působí v Evropě jako chudý příbuzný, pak samozřejmě také...
