Článek
Registroval jste titulky sportovního zpravodajství, které vás po třetím utkání skupiny C proti Nice (3:2) označovaly jako spasitele či zachránce Slavie?
Ano a spíše jsem se tomu usmál. Já určitě nejsem spasitel. Rozhodně se tak necítím. Když se lidé podívají do statistik, tak zjistí, že prakticky na žádném z předešlých angažmá jsem nehrál extra pravidelně. Velmi dobře si uvědomuji, jak rychle může současná euforie odeznít.
Trenér Trpišovský na vás pěl ódy i po odvetě, kde jste vyšel střelecky naprázdno. Je taková pochvala po zápase bez brankového zápisu útěchou?
Útočník má dávat góly... Ale někdy se prostě do zakončení nedostane. Moje hra je založená na důrazu a agresivitě. Když udělám prostor pro spoluhráče a přispěju k vytvoření akce, z níž padne gól, tak mě to těší. Pomůžu mužstvu. Když jsem proti Nice dvakrát skóroval, byl jsem neskutečně šťastný. Ale když jsem pak konec sledoval z lavičky, tak jsem se strachoval, aby hlavně ty góly nepřišly vniveč a vyhráli jsme. To je hlavní.
Slávista Ondřej Lingr (vpravo) oslavuje svoji trefu proti Nice. Gratuluje mu spoluhráč Jan Kuchta.
Berete jako poctu, když vás trenér při ligovém utkání šetří na zápas Evropské ligy?
Nejradši bych hrál pořád... Já vyrostl ve skromných poměrech. Začínal jsem v Pardubicích, a pak hrál za Nový Bydžov. Chodil jsem tam po chodbách kolem plakátů Vaška Pilaře. On pro mě byl hnacím motorem. Odchovanec Bydžova, co se dostal do bundesligy. Ukázal mi, že se dá zvládnout velký skok i z malého klubu. Měl jsem svoje sny. Samozřejmě realita je jiná, drsnější. Člověk potřebuje i kus štěstí. A já ho měl. Hřeje mě u srdce, když se ohlédnu, odkud jsem se odrazil. Jsem šťastný, že mohu hrát za tak velký klub jako Slavia. Nahoru se jde těžko, dolů člověk padá rychle. Takže jsem rád za každou minutu. Člověk nikdy neví, kde bude za dva dny. Když jdu na hřiště v Evropské lize, vždy si vzpomenu, odkud jsem.
Je pro vás velký rozdíl mezi zápasy na tuzemské a evropské scéně?
Je to velký skok. V Evropě jsou vyspělejší soupeři. Nejen ve srovnání s tuzemskými ligovými týmy, ale i s námi. Mnohdy z naší strany výkon nebyl úplně stoprocentní fotbalově, ale vůlí a týmovým pojetím dokážeme přehrát každého. V tom je základ našeho úspěchu. Každý jde ze hřiště a má čisté svědomí, že nechal na trávníku všechno. A tak to bude i ve čtvrtek při souboji s Beer Ševou. Jsem si tím jistý. To je prostě Slavie.
Jsou pro vás coby útočníka příjemnější konfrontace na mezinárodní scéně? Jsou tam protivníci fotbalově vyspělejší, a tudíž si tolik nepomáhají nedovolenými zákroky?
Mně teda přijde, že okopaný jsem stejně po každém zápase, ať jde o Evropskou ligu, nebo domácí soutěže. Fotbalově je Evropa pochopitelně jinde. Ale současně hráči agresivitou, důrazem a dohráváním soubojů nijak nešetří.
Jan Kuchta dává gól.
Platí i po přestupu do Slavie, že nejlepším způsobem regenerace je pro vás chov domácích užitkových zvířat?
Platí, ale je to složitější. Času je méně kvůli dojíždění. Už mám jenom dvacet slepic u mamky. V minulosti jsem měl i králky a kachny. Ale až jednou skončím, tak se chci chovatelství věnovat naplno. Odpočinu si u toho a fakt mě to hodně baví.
Chovatelství se věnujete už několik let. Jak se náctiletý kluk v nynější době, kdy vaši vrstevníci řeší hlavně technologické vymoženosti, dostane k tak netradičnímu koníčku?
Když se rodiče rozvedli, tak jsme s mamkou žili na vesnici kousek od Vysokého Veselí. Tam jsem získal hodně silný vztah k hospodářským zvířatům. A něco jsem měl v genech, protože prababička pocházela z Krkonoš, kde měli statek a domácí zvířata chovali ve velkém.
Zvládáte cokoliv z vlastního chovu připravit i ke konzumaci?
No, upřímně, zabít slepici či králíka bych dokázal, ale vyčistit ne. Možná i proto jsem si nechal jenom slepice na vajíčka. Dodávám je i klukům do šatny ve Slavii. Táta si totiž pořídil taky malý chov, takže i teď v zimních měsících zvládám poptávku uspokojit.
Máte v kabině Slavie parťáka, s nímž můžete netradiční zálibu rozebírat?
Ještě máme v šatně jednoho včelaře. Ale já si vystačím sám. Hodně se vzdělávám, pořád si o chovatelství čtu. Každý měsíc si kupuju časopis Chovatel. Nejdůležitější věci si pokaždé zakroužkuju, vystřihnu a mám sešit, kam si vše zakládám. Když je pak potřeba, snadno se k tomu vrátím. Není snadné se bez doplňování informací orientovat. Jsou chovy mastné, středně těžké či lehké, a to mluvím jen o slepicích.
