Slavia - Arsenal 0:4Šest minut slávistické hrůzy ukončilo snění o semifinále

To nebyla noční můra, ale hotové zatmění.

Šest minut slávistické hrůzy.

Chaosu, bezradnosti a bezmoci.

Čtyřiadvacet minut se totiž ještě nenaplnilo a v Edenu svítil stav 0:3.

A to mohlo být ještě hůř, kdyby turecký sudí Cakir nedal na video a jednu branku Kanonýrům neuznal.

Hned první a už po čtvrthodině.

Kolář, jenž se přes zděšení vyvolané zraněním při středečním tréninku v bráně přece jen objevil, sice ránu Saka vyrazil na tyč, ale pak už nárok neměl.

Vždyť nekrytý Smith-Rowe před sebou měl prázdnou bránu.

Pro Slavii obrovská úleva, když rozhodčí po pár desítkách vteřin na pokyn od videa ukázal, že gól pro ofsajd neplatí.

Úleva, ale pro Trpišovského tým zároveň i varování, že do Prahy přijel jiný Arsenal, než který na Emirates Stadium musel brát jen remízu.

Pohyblivý, rychlý, šněrující si to ke Kolářově šestnáctce, přesně kombinující a využívající individuálních kvalit všech svých playerů.

A to ještě mezi nimi scházel Aubameyang, kapitán a největší hrozba Kanonýrů, který do Čech vůbec nepřiletěl. Lékaři konečně přišli na příčinu jeho přetrvávajících zdravotních problémů a s malárií ho hospitalizovali v nemocnici.

Jenže i tak byli hosté z Ostrovů ve čtvrtečním večeru svými kvalitami o pár tříd jinde.

Během následujících šesti minut museli slávisté uznat, že kvalitami náramnými.

Tři inkasované góly je o tom přesvědčily.

První, kdy si dvacetiletý Smith-Rowe pohrál v šestnáctce hned se čtyřmi domácími hráči a předložil Pépému přihrávku, kterou miliardový klenot Gunners s náramným přehledem zužitkoval.

Druhý dvě minuty poté, kdy si Hromada nevěděl rady s pronikajícím Pépém, poslal ho k zemi a Lacazette si při exekuci penalty vedl samo sebou jako rutinér.

Třetí, jenž dílo slávistické zkázy jen dovršil. A ke všemu jen pár desítek vteřin poté...

To pro změnu devatenáctiletý Saka využil nejprve Bořilovy chyby, pak hravě proběhl kolem Zimy, aby poté donutil i Koláře se jen udiveně dívat, jak se trefuje přesně k tyči.

Taktika suveréna české fotbalové scény se rozsypala. Jeho hra se zhroutila.

Po týmovém, a hlavně kompaktním výkonu, jímž Slavia až dosud táhla pohárovou Evropou, ani stopy.

Po individuálních výkonech nad, anebo alespoň na hranici obvyklých možností, které měly přinést postup do semifinále, tuplem ne.

Místo toho jen bezmocnost a bezradnost.

A také deprimující vědomí, že dát Arsenalu čtyři góly hraničí se sci-fi.

Však to také představa z říše sci-fi byla.

Po třech gólech už Kanonýři zápas kontrolovali a ani čtyřnásobné střídání, k němuž sáhl trenér Trpišovský o přestávce, na rozhodnutém duelu nic nezměnilo.

Arsenal si hrál svůj zápas, který kapitán Martinelli ještě vyšperkoval nádhernou čtvrtou brankou. Zase poté, co si pohrál se Zimou a přihlížejícím Masopustem a zkoprnělým slávistům předvedl, jakým playerem je.

A to mohli být Pražané po závěrečném hvizdu rádi, že jen čtyřgólového přídělu zůstalo. Martinellimu chyběly centimetry, aby vyprovodil Slavii s búrem.