GLOSA: Kolář jako příliš snadný terč

Nepochybně chyboval v Teplicích při ligové bitvě, kterou Slavia nakonec zvládla vítězně. Neoddiskutovatelně se podepsal i pod krach v Budapešti při úvodní bitvě nenaplněné cesty do Ligy mistrů. Kombinace hrbolatého trávníku s menší koncentrovaností Slavii způsobily problémy, z nichž se nevzpamatovala.

A ještě nějakou chvíli nevzpamatuje, protože absence mezi klubovou smetánkou má pochopitelně dalekosáhlý vliv nejen na sportovní stránku, ale zejména na finanční.

Vedení klubu z Edenu s příjmy z prestižní soutěže kalkulovalo. Nebo alespoň z příjmy plynoucími z účasti v play off o Ligu mistrů. Když Nicolae Stanciu žádal uvolnění do Istanbulu, aby oblékl dres tamního Galatasaray, byly právě finance z Ligy mistrů argumentem. Měly přispět k dorovnání rozdílu ve smlouvě, kterou rumunskému legionáři nabízeli zástupci klubu od Bosporu.

Šušká se leccos i o pohádkovém kontraktu pro „sparťanského zrádce" Srdjana Plavšice. Stejně tak o smlouvě na české poměry mimořádně nadstandardní v případě Michaela Krmenčíka, jehož angažování navíc pranic nezapadá do koncepce a stylu hry Slavie. Spíše jako již v několika minulých transferech zavání snahou nedopřát posilu konkurenci.

Na druhé straně pak zůstávají neprodloužené, respektive nenavýšené kontrakty s borci kádru, který Slavii dovedl v minulé sezoně k double a do čtvrtfinále Evropské ligy. Zmrazené přestupové choutky komety jménem Tomáš Holeš či dalších zrovna tak.

Slavia si tak sama v rámci vlastní družiny vystavila bariéru. Mistři evidentně nejsou v ideálním rozpoložení.

Stejně jako Kolář. Není žádným tajemstvím, jak moc je hra šestadvacetiletého rodáka z Liberce postavená na sebevědomí. A to je nyní na bodě nula. I v jeho případě navíc čistou mysl kalí jednání o novém kontraktu. K tomu pochopitelně otazníky, zda by zahraniční angažmá nebylo přeci jen lepší volbou. A když se přičtou zcestné zkazky fanoušků o protekci kvůli vztahu s dcerou slávistického bosse Tvrdíka, je totální mišmaš dokonán.

V případě muže, na němž byla hra Slavie postavena, jde o problém. Je však příliš snadné hledat v něm jediného viníka. Přímo mylné. Hodně rychle se zapomíná, že úspěch Slavie v předešlých sezonách nebyl postaven na zářících individualitách, ale na týmu.

Právě z výjimečného týmového pojetí vyrostly hvězdy, které pak Slavia zobchodovala a následně kádr doplňovala k obrazu svému o nové tváře, s nimiž znovu vybudovala silný tým.