Hlavní obsah

Půldruhého roku nestál v bráně, teď bude plzeňský gólman Bolek čelit smrtící ofenzivě Doněcku

zp (Doněck)Sport.cz

Půldruhého roku nestál v bráně. Děsně dlouhá doba. Zvláště pro fotbalového gólmana... A to přitom přicházel do Plzně s náramnou reputací, neboť na Slovensku byl dvakrát po sobě vyhlášen nejlepším ligovým brankářem a 797 minut držel mezi tyčemi Senice čisté konto. „Jenže to už je minulost, k níž se nemá smysl vracet,“ nemíní se trápit reminiscencemi Petr Bolek. Zvláště teď, kdy se brankářská jednička Viktorie Kozáčik v posledním ligovém střetnutí zranila a na něm bude, aby se v pohárové odvetě na Ukrajině postavil do brány.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Brankář Viktorie Plzeň Petr Bolek přichází na trénink před zápasem v Doněcku.

Článek

Dlouho a bedlivě někdejší plzeňský trenér Pavel Vrba Bolka sledoval, než ho na západ Čech přivedl. Se samými dobrými referencemi i osobními zkušenostmi, neboť vyvoleného brankáře znal z mládežnických celků ostravského Baníku, v nichž oba působili.

Stačily však tři ligové zápasy a Bolkovo renomé se rozsypalo napadrť. V srpnu 2012 dostal ve třetím ligovém kole od Brna doma tři góly a od té doby už se do brány nepodíval.

„Jasně že jsem byl zklamaný. Příležitost dostal Kozáčik a chopil se jí. Podával výborné výkony, stal se jedničkou a udělal si v mužstvu pozici, zatímco já jen vysedával na lavičce mezi náhradníky. Dokonce ani v zimní přípravě mně trenér Vrba moc šancí nedával a netočil nás v bráně tak, jako třeba letos Dušan Uhrin," nemohlo Bolka utěšit, že i takovéto pády fotbal přináší. „Nezbylo než trénovat, rvát se s tím a čekat, až má příležitost zase přijde."

Dlouhé čekání. A hlavně marné

Jenže příležitost dlouho nepřicházela. Půldruhého roku na ni Bolek čekal a marně. „Pro každého fotbalistu, a pro gólmana tuplem je složité jen trénovat a nehrát, protože potřebuje, aby některé věci a činnosti měl zautomatizované. A to mu pochopitelně příprava nedá," potvrzuje plzeňský gólman, který se během prvního jarního ligového kola na ostravských Bazalech stal rázem brankářskou jedničkou.

Kozáčik si totiž poranil úpon břišního svalu a on musel mezi tyče. A bude mezi nimi stát jako jednička i ve čtvrteční odvetě 2. kola Evropské ligy v Doněcku.

„Neobvyklé dostat se po půldruhém roce zase do brány. A něco jiného i s ohledem na soupeře, s nímž se utkáme. Individuálně velice kvalitního, což platí především o Brazilcích, kteří mají prostě fotbal v sobě. Ale o stoperovi Rakickém, jehož tvrdé rány z trestných kopů padaly v prvním střetnutí u nás v Plzni Kozáčikovi z rukou, zrovna tak. Ještě že jsem si proti Ostravě atmosféru mistráků osahal," vnímá Bolek, jak těžký návrat ho čeká vzhledem k smrtící ofenzivě, jíž Doněck díky jihoamerickým útočníkům disponuje.

Soupeře probral, rozstřelu by se nebránil

„Snažím se adaptovat co nejrychleji, takže snad na mně nebude nervozita znát, Ostatně, není mně už dvacet, abych se nechal rozhodit," dodává s tím, že už si v hlavě hráče Doněcku probíral.

„Ne snad, že bych seděl a promítal si je. Představoval jsem si ale, jaké hráče proti sobě budu mít, jak se chovají, jaký průběh by utkání mohlo mít."

Ba co víc, šel v představách dokonce tak daleko, že dospěl až k penaltovému rozstřelu, který by rozhodoval, kdyby zápas skončil i po prodloužení stejným výsledkem jako před týdnem v Plzni, tedy 1:1.

„Naposledy jsem ho zažil na Slovensku, kde jsme na penalty vyhráli. Nebylo by vůbec špatné si něco takového zopakovat na Ukrajině," tvářil se docela natěšeně devětadvacetiletý Petr Bolek.

Reklama

Související témata: