Článek
Vedete po podzimu anketu Zlatý míč ČR. Co pro vás takový úspěch znamená?
Určitě mě to těší, beru výsledek jako názor skupiny lidí, v tomto případě novinářů, kteří se fotbalem zabývají.
Komu byste vy dal hlas po letošním podzimu?
Když budu hodnotit zápasy v klubech a reprezentaci, tak několik kluků mělo opravdu dobrý podzim a svůj hlas bych dal Tomáši Ujfalušimu. Na pravém okraji reprezentační obrany se mi moc líbíl a daří se mu i ve Fiorentině.
Jaký je váš aktuální zdravotní stav?
Teď už jsem zdravotně v pořádku a věřím, že to vydrží co nejdéle. Je to v pravý čas, začala nám šílená série deseti zápasů v jednom měsíci. Hrát jsem mohl už v sobotu ligu proti Portsmouthu, ale trenér Wenger se rozhodl přece jen neriskovat a dopřál mi víc klidu, abych byl stoprocentní na utkání Ligového poháru v Liverpoolu. To však nedovolila sehrát mlha. Navíc jsme nazpátek ani nemohli letět a cestovali čtyři hodiny autobusem.
Během podzimu jste prodělal už dvě svalová zranění, jak jste snášel nečinnost?
Přiznám se, že psychicky jsem na tom nebyl nejlépe. Jsem zvyklý být v pohybu, hrát a dvě svalová zranění, to je trochu moc. Přemýšlel jsem, jestli nedělám něco špatně, ale doufám, že je za tím jen opravdu velké zatížení. Fotbalově jsem se v Arsenalu adaptoval rychle, ale tělo si zvyká na výraznější zátěž pomaleji.
To je mezi německým a anglickým fotbalem takový rozdíl?
Hodně velký, protože v Anglii se hraje celý zápas ve vysokém tempu a přitom velice technicky. Přesně takový fotbal mi vyhovuje, chtěl jsem ho hrát a navíc v Arsenalu, což je pro mne ten pravý klub. Tady musíte mít výbornou techniku a umět ji uplatnit ve velké rychlosti, jinak nemáte šanci.
Zvykl jste si už na život v Anglii a klubu?
Bez problémů, s tím jsem neměl nikdy potíže. Myslím si, že jsem zapadl i do mužstva dobře. Jen mě mrzí, že jsem dal na podzim pouze jeden gól. Musím víc střílet.
Bydlíte už ve svém?
Stále ještě v klubovém. Není čas na vybírání bydlení. A mám-li tu strávit nějaké roky, pak to nechci uspěchat.
Vánoce strávíte v Londýně, daleko od blízkých...
Vůbec ne! Rodiče s bráškou Jirkou už jsou u mne v Londýně. Jen přítelkyně Radka bude na Štědrý večer s rodiči v Havířově. Vánoce budeme mít české, ale já u přípravy štědrovečerní tabule nebudu.
Vy nerad pomáháte?
To ne, i když upřímně přiznávám, že v kuchyni jsem se mámě nikdy moc nemotal. Na Štědrý den dopoledne budu s Arsenalem ještě trénovat, což je pro mne také nové. Tady se ale slaví Vánoce až pětadvacátého.
Ukážete svým blízkým vánoční Londýn?
Nebudu mít čas, hrajeme v rychlém sledu dva ligové zápasy. Oni se podívají do města sami a já stejně centrum moc neznám.
Jak se vůbec ohlížíte za sportovním rokem 2006?
Byl to z mého pohledu dobrý rok i přes některé zdravotní problémy a nevydařené mistrovství světa. Jaro v Dortmundu mi vyšlo a letní přestup do Anglie byl splněním velkého snu. Zahrál jsem si pak na šampionátu a je jen škoda, že jsme tam nevydrželi déle. Na podzim jsem se i přes ta zranění chytil v Arsenalu a s reprezentací se povedlo skvěle rozehrát kvalifikaci mistrovství Evropy. Říkám-li skvěle, nemyslím tím, že už jsme tam. Čeká nás ještě dlouhá cesta a na ní těžké zápasy, ale věřím, že na postup máme.
Jaká máte přání do příštího roku?
Jediné - aby mi vydrželo zdraví. S ním už všechno zvládnu, protože fotbalově si troufám měřit se s kýmkoli.
