Článek
Jak jste si užil mistrovský titul s Celtikem?
Všechno se to seběhlo rychle, nebyl moc čas si titul pořádně vychutnat. Na trávníku Kilmarnocku už to vypadalo, že si budeme muset na korunovaci ještě jeden zápas počkat. Nakamura se ale trefil v poslední minutě, takže to mělo i určitou symboliku. Přijelo za námi několik tisíc fanoušků, s těmi jsme se pozdravili, vystříkali nějaké šampaňské a rychle odjížděli do Glasgowa. Tam nás večer čekalo vyhlášení Fotbalisty roku, které jsme měli povinné. Až po něm si pár spoluhráčů šlo sednout, ale spíš to bylo individuální. Byli jsme hodně unavení, nikdo to moc nepřeháněl. Navíc sezóna dál pokračuje.
S kým jste si poseděl vy?
S Poláky Žurawskim a Borucem, také s novým kamerunským spoluhráčem Doumbem a Dánem Gravesenem. Ale nebylo to nijak dlouhé.
Vědí spoluhráči, že jste jediný hráč v Evropě, který dosáhl rekordu v počtu titulů a zemí, a vyrovnal tři Jihoameričany?
Asi nevědí, já o tom nemluvím a na čele to napsané nemám. Když mi ale Gravesen říkal, že má první titul, a to hrál třeba v Realu Madrid, uvědomil jsem si, že se mi podařilo něco mimořádného.
Blahopřáli vám už Pospíšil s Bednářem z Hearts a Sionko z rivalských Rangers?
Kluci z Edinburghu mi telefonovali a s Liborem jsem už chvilku poseděl.
Tím ale oslavy titulu Celtiku jistě neskončily…
To víte, že ne! Pohár teď ukáže fanouškům doma v Celtic Parku. Chodí jich pravidelně šedesát tisíc a jsou báječní. Už se na to moc těším.
Kolika trefami jste k titulu vlastně přispěl?
Ve skotské Premier League jsem dal čtyři góly a jeden v Lize mistrů.
Kam tenhle titul zařadíte?
No přece do svojí sbírky… Mám čtyři se Spartou a po jednom s CSKA Moskva, Chelsea a teď s Celtikem. Vy se ale jistě ptáte na jejich hodnotový žebříček z mého pohledu. A to vám teď neřeknu. Samozřejmě tenhle titul je nejčerstvější, takže je vysoko, ale ten první se Spartou byl zase první a poslední na Letné zase poslední, prvenství s Chelsea je zase o něčem jiném, protože Anglie je Anglie. V Rusku to byl první titul v jiné zemi. Těžko se to srovnává, alespoň prozatím… Možná, až budu starší, tak si sednu a nějak si je seřadím, teď opravdu ne, věřím, že to nebyl poslední titul. Zeptejte se spíš Jirky Novotného, ten jich má třináct nebo dokonce čtrnáct.
Ale vy mu jdete po jeho rekordu…
Ještě mám před sebou pár sparťanů. Ty možná přeskočím, ale Novotňáka asi ne, zatím jsem těsně za polovinou a každý rok nemusím titul získat.
V Celtiku by to mohlo jít, tomu stojí v cestě jen Rangers. Navíc při pohledu na tabulku to v této sezóně nebylo tak těžké, nebo ano?
Ten pohled na tabulku je trochu zkreslující. Rangers nám to ulehčili tím, že hlavně v úvodu sezóny tápali. My jsme ale dobrých pětaosmdesát procent zápasů vyhráli o gól. Několik utkání jsme museli otáčet. Hráli jsme také dva poháry ve Skotsku a Ligu mistrů. Bylo to hodně náročné.
Nehrozí tak trochu vypuštění závěru sezóny?
To vůbec ne! Před šedesáti tisíci diváky si něco takového nemůžeme dovolit. Navíc nás ještě čeká finále Skotského poháru, který chceme také vyhrát. Rozdíl je jenom v tom, že tréninky už nejsou tak tvrdé, spíš fotbalovější. Spadl z nás stres. Můžeme hrát klidněji, víc si zahrát fotbal pro nás a hlavně pro fanoušky. Ti by si to teď měli pořádně s námi užít už bez nervů.
Sedm titulů ve čtyřech zemích, to je úžasné, ale další v páté zemi by byl absolutním světovým rekordem. Neláká vás to?
No… Když jsem šel do Celtiku, tak nějak jsem si říkal, že bych mohl získat sedmý titul ve čtvrté zemi. Přiznám se, že teď ve mně někde vzadu v hlavě hlodá červíček, udělat světový rekord. Samozřejmě by záleželo na nabídce, klubu a zemi.
Mluví se ale o zájmu Tottenhamu…
To se mluví, ale já to budu řešit až po sezóně. S Tottenhamem by to asi další titul nebyl, ačkoliv… Možná jsem i takové štístko. Tottenham je velký klub, v anglické Premier League hraje pravidelně o pohárové příčky. Mají také stále plný dům a velkých zápasů je mnohem víc. Určitě to stojí za úvahu, ale jak říkám, zatím je čas. V Celtiku jsem spokojený a užívám si titul skotského mistra.
Je to hodně jiné než jinde?
Tohle zatím neumím úplně posoudit. Možná až po těch oslavách na našem stadiónu. Nejhezčí to bylo s Chelsea. Zaplněný Stamford Bridge, každého člena týmu vyvolávali jednotlivě, aby si užil obrovský potlesk. Vždyť Chelsea čekala na titul půl století. V menším jsem podobné oslavy zažil na Spartě. V Rusku mne to zklamalo. I když fanoušci CSKA byli báječní, klub pro ně žádnou oslavu neudělal. Moc se těším na skotskou verzi oslav.
A co oslavy se spoluhráči?
Sparta je v tomhle nedostižná nebo za mne byla. Tady se chodí spíš ve skupinkách, společně málo. Uvidíme, jestli po sezóně dojde k nějaké větší oslavě.
Nevylučujete návrat do Anglie, jaký vidíte největší rozdíl mezi skotským a anglickým fotbalem?
Je dost velký na trávníku i mimo něj. Samozřejmě, že anglická Premier League má větší publicitu. V Česku je sledovanější, protože každý týden je v televizi hned několik zápasů. Na trávníku je rozdíl v tom, že ve Skotsku se hraje nahoru dolů, pořád se běhá. Hraje se víc individuálně a méně kolektivně. V Anglii mají hlavně vyspělé týmy blíž k evropskému fotbalu. Kombinuje se, vymýšlí, k vidění je víc pohledných akcí, protože to je kolektivnější.
Dá se srovnat derby pražských S a to glasgowské?
Nedá, i když řekněme, že počtem obyvatel jsou si země blízko. Ve Skotsku jsou dva velké sporty - fotbal a ragby. řekl bych, že fotbal je jedničkou. Máme pořád plno, derby s Rangers je obrovským svátkem, dlouho dopředu vyprodané, vyhecované. Skotové říkají, že je největší na světě a něco na tom asi bude. Má se vším, co k němu patří, úžasnou atmosféru, která se nedá popsat. Navíc systém skotské ligy je perfektní v tom, že hrajeme derby čtyřikrát za sezónu a pokaždé to je obrovský svátek. Myslím si, že českému fotbalu by něco takového také prospělo. Na derby by určitě přišlo vždycky hodně diváků, protože atmosféra derby pražských S je na české poměry také úžasná.
Co byste poradil svým bývalým sparťanským spoluhráčům v cestě za titulem?
Díval jsem se v televizi na derby a kluci mi udělali vítězstvím radost. Já jim nemám co radit. Souhlasím s Tomášem Řepkou, že výhra v derby by je měla nakopnout a už by neměli první místo pustit, i když to budou mít moc těžké. Budu jim držet palce. Přál bych jim, aby si zahráli Ligu mistrů. Těch, co poznali atmosféru téhle soutěže, v kádru už moc není. Slavia hrála na jaře skvělý fotbal, ale poslední tři kola se z její hry vytratila pohoda a lehkost. Přiznám se, že když mluvil po zápase její trenér Karel Jarolím, bylo mi ho až líto, se Slavií dokázal ohromné věci. Derby ale slávisté nezvládli a on hrozně trpěl.
Jak výsledek derby působí na psychiku hráčů?
Derby je zápasem roku nebo půl roku. Výhra v něm nebo porážka, mají na psychiku hráčů velký účinek a samozřejmě zcela opačný. Není to obyčejný zápas, jak se snaží někteří omlouvat neúspěch. Buď vás zvedne, nebo přitiskne víc k zemi.
Máte titul, lze už se ohlédnout za sezónou?
Ještě je to předčasné, ale z pohledu titulu asi ano. Byla úspěšná.
Ale vy jste dost putoval sestavou, nevadilo vám to?
Samozřejmě bych raději hrál na jednom místě, ale na druhou mi univerzálnost dávala víc příležitostí si zahrát. Nastupoval jsem v útoku, za ním, ale i na kraji nebo uprostřed středové řady. Jen v obraně a bráně jsem nebyl. Kádr Celtiku je silný a široký, vážím si každé odehrané minuty. Zpočátku jsem musel dohánět tréninkové manko, pak jsem hrál pravidelně v základu. V závěru mě zase přibrzdilo zranění a trenér Strachan víc točil se sestavou, ale jsem spokojený.
Nemohu se nezeptat na reprezentaci…
Já to chápu, ale nezlobte se, o ní teď mluvit nebudu.
