Hlavní obsah

Při stříbrné jízdě kopal na zahradě. Teď Kolář sní alespoň o repete polského čtvrtfinále

Radek Malina (Kranzach)Sport.czPrávo

Při tažení české fotbalové reprezentace za stříbrem v Anglii před dvaceti lety si jako desetiletý chodil Daniel Kolář kopat po zápasech na zahradu. Nyní záložník Plzně sám patří ke stálicím národního mužstva chystajícího se na šampionát ve Francii startujícího 10. června. Pro třicetiletého rodáka z Prahy půjde už o druhý start na turnaji nejlepších týmů kontinentu.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Český záložník Daniel Kolář.

Článek

„Možná se těším ještě více než do Polska před čtyřmi lety, protože už vím, jak vše na tak velké akci chodí," přemítá Kolář mezi tréninky na soustředění národního mužstva v rakouském Kranzachu.

„Jde o absolutní vrchol, který už nemusím zažít. Jsem vděčný za místo v kádru. Pro mě představuje mistrovství Evropy vrchol, co mohu dokázat. Absolutní bomba," netají Kolář, jak moc pro něj cesta do Francie znamená.

Před čtyřmi lety naskočil na šampionátu do obou vítězných duelů. Poločas odehrál proti Řecku, následně byl celý zápas při triumfu nad Poláky. „Tehdy se nám turnaj vydařil. Prošli jsme do čtvrtfinále, Vratislav turnajem ohromně žila. Bylo neuvěřitelné, že jsme vyřadili domácí tým a lidé nám stejně tleskali. Všechno do sebe tehdy zapadlo. Jen doufám, že se letos vše vydaří ještě více," přeje si Kolář.

Největší síla? V týmovosti

Je přesvědčený, že i přes nesmírně obtížnou skupinu mohou reprezentanti myslet hodně vysoko. „Naše největší síla je v týmovosti. Přitom ale máme i individuálně velmi zajímavé hráče s obrovským potenciálem. Když si vše sedne, bude to opravdu velmi dobré," přesvědčuje Kolář, že nemusí zůstat jen tří zápasů v základní skupině.

Však také mnozí odborníci současný tým i okolnosti před vstupem do šampionátu často přirovnávají k ME v Anglii 1996, kde nakonec výběr trenéra Uhrina staršího vybojoval stříbro. „Sami jsme se o tom bavili v souvislosti s tím, že Tomáše Rosického čeká už čtvrtý evropský šampionát," vypravuje Kolář.

„Ale podle mého to nelze moc srovnávat, tehdy byla jiná doba. A hlavně z mužstva, které vybojovalo stříbro, vyrostla následně generace, která v Česku asi hodně dlouho nebude. Já tehdy vše sledoval jako malý kluk. A vždy, když se dohrálo, tak mě to tak navnadilo, že jsme šli s bráchou kopat na zahradu."

Reklama

Související témata: