Článek
Jste šťastný, že jste se do nominace na třetí pokus vešel?
Říká se do třetice všeho dobrého... Každý fotbalista se chce na takový turnaj dostat, je to nová zkušenost. Pochopitelně jsem šťastný, že se mi to konečně podařilo. Trenéru Vrbovi jsem vděčný, že můžu být v týmu. Jsem zvědavý, jak to na takovém turnaji funguje.
Zklamání z vyřazení jste zažil už dvakrát. Unesl byste ho i potřetí?
Kdyby mi trenér zavolal, že nejedu, vzal bych to. S tím by se nedalo nic dělat. Za ty roky jsem svůj život přehodnotil. Mám rodinu, syna a dceru, nebral bych to nijak tragicky. Jel bych s nimi na dovolenou a s rodinou si užíval. Během náročné sezóny na ni tolik času nemám.
Před osmi roky vás vyřadil před šampionátem v Rakousku a Švýcarsku trenér Karel Brückner, který je nyní u týmu Vrbovým konzultantem. Jaké máte vztahy?
Velmi dobré. My jsme žádný spor neměli, nejsem mstivý člověk. Trenér Brückner má velké zkušenosti, může nám nabídnout jiný pohled a hodně pomoct.
Sledoval jste s napětím dění kolem nominace?
Přiznám se, že moc ne. Soustředil jsem se na klub. Hráli jsme s Sheffieldem finále o postup do Premier League proti Hullu. Samozřejmě jsem ale informace měl.
Finále jste prohráli. To už přebolelo?
Hned druhý den... Neměl jsem čas se tím trápit, okamžitě jsem jel domů. Ten zápas nám prostě nevyšel. Zpětně ale hodnotím sezónu úspěšně. Taková v Sheffieldu nebyla spoustu let, jenom se nepovedl ten poslední krok. Takový je sport. Je to jak na hokejovém šampionátu, kde Češi hráli skvěle, ale pak jim nevyšlo čtvrtfinále. Život jde dál. Za čtyři roky v Anglii jsem jednou postoupil a dvakrát byl ve finále play off. Jsem rád za takovou kariéru.
V semifinále jste vyřadili Brighton s Jiřím Skalákem. Nesl to hodně špatně?
Hůř než já pak prohru ve finále. Byl hodně zklamaný. Snažil jsem se Jirku utěšit, psychicky zvednout. Brighton měl skvělou sezónu, nepostoupil přímo kvůli dvěma gólům, což je hrozné. Pak se jim zranili čtyři hráči. V Sheffieldu prohráli, v odvetě nás přehrávali, ale my to zvládli. Jirka po finále zase psal mně, aby mě utěšil, ale já to zvládal. Už jsem to zažil.
Zmínil jste přímý postup do Premier League. Vy byste si ji nechtěl zahrát?
Chtěl. A věřím, že i zahraju. Loni jsem postoupil s Watfordem, ale rozhodl jsem se jít jinam, abych hrál. Nejsem ten typ, co bude koukat na třicet zápasů z lavičky nebo tribuny a nastoupí třeba jen pětkrát. V Sheffieldu jsem byl spokojený. I rodině se tam líbilo.
Takže zůstanete?
Jsem hráč Watfordu. Sheffield o mě má zájem, alespoň to říkali, ale je tam nějaká výkupní klauzule. Musejí se především dohodnout kluby. Teď to neřeším, o tom, kde budu, se ještě nerozhodlo. Třeba mě bude chtít Watford, nebo jiný klub... Během šampionátu se může stát cokoli. Ale snu o Premier League se vzdát nechci. Zatím mi hodně uniká.
Není pro vás ale Championship příliš nízká soutěž?
Vůbec ne! To není obyčejná druhá liga. Vždyť letos z Premier League sestoupily Newcastle, Aston Villa a Norwich. V Championship je šestnáct dalších týmů, které ji už hrály a chtějí zpět. Ten rozdíl není velký.
Překvapil vás Leicester, který byl loni na sestup a letos slavil titul?
Nejen mě. Kdyby tohle někdo řekl na začátku soutěže, každý by se mu vysmál. Ještě po půlce, kdy stále vedl, jsem si říkal, že to nemůže zvládnout. Klobouk dolů, dokázali to. Hráli pěkný fotbal, týmový, neměli žádná velká jména. Jejich příklad je návod pro menší kluby, že se i bez velkých jmen dá udělat velký úspěch. V Evropské lize jsem sledoval Spartu, také hrála hezký fotbal, po dlouhé době udělal český tým takový úspěch.
Co by pro vás znamenalo případné vystoupení Velké Británie z Evropské unie?
Určitě komplikace, a nejen pro mě, ale pro mnoho lidí i fotbalistů. Zahraničních je tam devadesát procent. Nevím přesně, kolik je třeba odehrát zápasů pro získání pracovního povolení, ale bylo by to složitější. Věřím, že to dobře dopadne a Británie v Unii zůstane.
