Článek
Ve fotbalovém prostředí na nejvyšší úrovni se pohybuje přes dvě desítky let, a tak může srovnávat. „Podmínky, které panovaly při cestě do Anglie, se s nynějším zázemím fotbalové reprezentace nedají srovnávat," usmívá se Jaroslav Dudl. „Když jsme cestovali na šampionát do Anglie, měli jsme jednu bednu, což je dnes nemyslitelné. Obrovský posun je i v potřebách regenerace. Sauna, bazén či vířivka je běžný standard. Dříve byli kluci zvyklí na skromnější podmínky. Doba se změnila," porovnává Dudl.
Při památném tažení za stříbrem český výběr tvořilo dvaadvacet hráčů, realizační tým byl minimální. „Trenér Uhrin, asistent Lička, trenér brankářů Viktor, dva maséři plnící současně roli kustodů, jeden tiskový mluvčí, kuchař, vedoucí výpravy Miroslav Pelta, dva lékaři a já," směje se Dudl v připomínce faktu, že ve Francii má realizační tým jednadvacet členů. Přičemž seznam čítá jen klíčové posty, další lidé potřební pro chod týmu zůstávají v utajení. „Fyzioterapeut, kondiční trenér či videotechnik jsou pozice určené vývojem," krčí rameny Dudl.
Zažil čtyři trenéry
Během předešlých pěti účastí na evropských šampionátech zažil čtyři různé trenéry. „Dušan Uhrin byl solidní pán. Velmi klidný. Navenek rozhodně. Nedával najevo žádné emoce. Jozef Chovanec byl blíže svěřencům, protože nebyl daleko od hráčské kariéry. Pak přišel Karel Brückner. Legenda. Měl své metody, které kolikrát nebyly v souladu s těmi moderními. Ale vše vynahrazoval obrovskými zkušenosti. Moc třeba neuznával sporttestery. Stačilo mu, aby viděl hráče na tréninku deset minut a hned věděl, jak na tom ten chlapec je. A nemýlil se," vyzdvihuje Dudl při vzpomínce na muže, jenž působí nyní u týmu jako konzultant.
„V Polsku mužstvo vedl Michal Bílek. Velmi klidný trenér. Navenek se zdálo, že působí měkčím dojmem, ale tvrdě vyžadoval své požadavky. A byť jej fanoušci neměli v oblibě, je třeba si pamatovat, že dovedl tým do čtvrtfinále, což není rozhodně špatný výsledek," připomíná Dudl. „Pavel Vrba má obrovské zkušenosti, velmi dbá na disciplínu a je-li třeba, velmi důrazně ji vyžaduje," přibližuje šéfa současného výběru Dudl.
S úsměvem vzpomíná, jak s trenérem Brücknerem vybíral hráčský hotel pro ME v Portugalsku. „Tehdy jsem viděl dvacet hotelů, do pěti jsme vzali pana Brücknera. Nic se mu nelíbilo a nám vlastně taky ne. Ale dostali jsme tip na resort Penha Longa. Hotelový komplex, jenž vůbec nebyl na seznamu UEFA," vypravuje Dudl. „Už příjezdová cesta byla ohromující, na recepci mramor a vodotrysky. Ředitel nás pozval na snídani, pak jsme dvě hodiny čekali, jak se rozhodne. S odstupem jsem zjistil, že si sháněl reference na fotbalovou reprezentaci Česka," směje se Dudl. Vše tehdy klaplo, a tak Češi získali zázemí pro cestu do semifinále.
Svatba vyloučena
Osobně nejvíce vzpomíná na dvacet let starý stříbrný anglický lov. „Nejenom kvůli největšímu úspěchu. Jeli jsme jako absolutní outsider, nic se od nás nečekalo. Kluci chodili na procházky do města, bezpečnostní opatření byla nulová. A ta otevřenost...," vybavuje si Dudl. „Vždyť tehdy jeden z partnerů týmu umístil v recepci hráčského hotelu výčep, což je dnes nepředstavitelné," směje se Dudl. „Stejně jako fakt, aby si někdo zamluvil termín svatby na dobu šampionátu," připomíná Dudl osud bývalého reprezentanta Vladimíra Šmicra, který kvůli anglickému šampionátu musel první datum sňatku odložit a na druhý letěl přes La Manche jen na otočku.
„V Anglii se kustodi kolikrát báli o osud oblečení. Byli jsme existenčně závislí na pradleně a jejím fungování. Každý hráč měl totiž jen dvě tréninkové soupravy, tudíž případná pracovní absence pradleny ohrožovala trénink. Dnes jsme od Pumy precizně a bohatě zásobení," porovnává Dudl materiální vybavení o dvacet let později.
Byť se doba změnila, jedno pravidlo zůstalo. „Pořád je nesmírně důležité umět improvizovat. To je nedílná součást mé práce, protože chybička se vždy vloudí a všechno neběží podle nalajnovaného programu," přiznává Dudl, jenž i v době nejmodernějších mobilních aplikací vyhledává hlavně osobní jednání. „Všechno už je on-line, ale přímý kontakt nic nenahradí. A když není zbytí, rozhodně raději zavolám, než abych psal textovou zprávu," ujišťuje Dudl.
