Rubriky:

ME 2016

Pilířem obrany je osoba, které měla zůstat reprezentace zapovězena. Hubník v životní formě

15. června 2016 12:45 - Tours

Zapovězena měla být česká fotbalová reprezentace pro obránce Romana Hubníka. Měl posloužit jako obětní beránek úvodního duelu na ME 2012, kdy národní tým podlehl Rusku. Jenže borec z Halenkova se vzepřel osudu. Na poslední chvíli se protlačil do nominace pro šampionát ve Francii. A v duelu se Španělskem byl s Čechem nejlepším z Vrbovy družiny.

 

Albert Gea, Reuters

„Až mě ta chvála překvapila. Rozhodně jsem v kariéře odehrál lepší zápasy. A hlavně mi ke spokojenosti chyběl bod," prohlásil dvaatřicetiletý borec z Valašska.

Po Rusku nedoufal

Po vystoupení v úvodním duelu na mistrovství Evropy 2012 proti Rusku a přípravě s Finskem o pár týdnů později se zdálo, že Hubníkovy dny v národním mužstvu jsou sečteny a k čtyřiadvaceti startům žádný nepřibyde. „Už jsem nedoufal, že bych pozvánku do národního mužstva ještě dostal. Po mistrovství Evropy před čtyřmi lety se zdály být dveře zavřené," přiznal Hubník.

Tehdy nastoupil ve Vratislavi s Kadlecem po boku do úvodního duelu ME. Výkon Česka byl tristní. „Bylo hodně hráčů, jimž zápas nevyšel. Ale s prominutím jsem to odsral já. Ten výsledek samozřejmě nebyl dobrý. Nicméně když si vybavím svůj výkon a následné pocity, nebyly špatné. Neměl jsem dojem, že jsem úplně vyhořel. Jenže člověk toho chce v zápase hodně zachránit, a pak je vidět u momentů, které mu zrovna dvakrát nepomohou," vzpomínal Hubník.

Na šampionátu v Polsku už do hry nezasáhl. Po pádu do druhé bundesligy pomohl Hertě Berlín k návratu mezi elitu, ale jen o pár týdnů později přestoupil do Plzně, s níž si zahrál Ligu mistrů. Ale národní tým zůstával nedostupný. „Z mojí strany to bylo nahoru dolů. Někdy jsem hrál, pak zase ne," rekapituloval Hubník. A když už se před rokem dočkal nominace pro kvalifikační bitvu na Islandu, zranil se.

Odměna za trpělivost

Poslední podzim kvůli rodinným záležitostem odehrál na hostování v Olomouci. Bojoval se zraněním, navíc Sigma byla na chvostu. Jenže v zimě se vrátil na západ Čech. Úvodní dva zápasy ligového jara proseděl na lavičce, do třetího šel v půli. A pak přišla spanilá jízda. Jako kapitán táhl Plzeň k titulu. A trenér Vrba jej zařadil do kádru vyvolených pro francouzské bitvy.

„Nechci mluvit o satisfakci," ošíval se Hubník. „Je to odměna za trpělivost. Já byl rád za jeden evropský šampionát. A teď jsem na druhém. Osud je strašně vrtkavý," krčil rameny zkušený stoper v připomínce faktu, že před dvěma lety už byl domluvený na přestupu do Olomouce, protože se mu nepozdávalo herní vytížení v Plzni. „Jenže Sigma tehdy spadla, což byla moje klika. Do druhé ligy jsem nechtěl. Teď mám dva tituly a jsem ve Francii," usmál se Hubník. „Jsem rád hlavně kvůli synkovi Patrikovi. To je můj nejvěrnější fanoušek."

Po čtyřech letech si připsal dva starty v přípravných duelech. Jenže přišel test s Ruskem v Innsbrucku a útočník Dzjuba zlomil Hubníkovi nos... Bitva dvaatřicetiletého borce s Kadlecem o základní sestavu se zdála vyřešené. Jenže Vrba skromnému Valachovi i přes absenci v generálce s Jižní Koreou věřil.

„V pondělí ráno jsem se dozvěděl o zařazení do základní sestavy proti Španělsku. Byl jsem rád," netajil Hubník, že šlo o odměnu po čtyřech letech čekání. Současně ale věděl, jak tuhá bitva jej čeká. „Dvakrát jsem čelil Španělsku v kvalifikaci o evropský šampionát před čtyřmi lety."

Záda! křičel marně

Hubník se trenérovi odvděčil výborným výkonem. „První kontakt s míčem jsem měl až v sedmé minutě, kdy jsem odkopával nebezpečný centr. Je složité se v tak těžkém utkání něčím chytit. Ale já se tím okamžikem dostal do utkání," vracel se Hubník k pondělnímu duelu v Toulouse.

Naběhal devět kilometrů, byl pilířem české defenzivy. „Pořád jsem hlídal prostor kolem sebe. Pochopitelně nejen já, ale i ostatní kluci. Přestože jsme byli hodně zatažení, tak vznikaly mezery, z čehož pramenily šance Španělska."

Mnohdy hokejově skákal do střel, odvracel centry, zastavoval přihrávky. A ještě měl jednu ze tří největších šancí Česka, když pálil po přímém kopu Krejčího. „Měl jsem míč na dlouhou nohu a nemohl dát střele pořádnou razanci. Proto De Gea balón v pohodě chytil," vysvětloval Hubník, jenž jednou nebezpečně ohrozil i vlastní branku. „Centr Moraty mi trefil špičku stojné nohy a míč šel do protipohybu brankáře Čecha. Ale věřil jsem, že půjde mimo. Tyčku jen líznul," vracel se zkušený zadák k jednomu z kritických okamžiků.

Když už jako spoluhráči věřil v zisk bodu, vyrval jej Česku hlavičkující Piqué. „Po standardní situaci zůstali v pokutovém území oba stopeři. Pokryl jsem Ramose na zadní tyči a křičel na kluky, že mají záda. Piqué ale zůstal chviličku sám a dostal luxusní centr," vracel se k jedinému gólovému okamžiku zápasu Hubník.

Nepřestává věřit

Stejně jako před čtyřmi lety opouštěl trávník v roli poraženého. Jenže zatímco v polské Vratislavi se na stoperova bedra valila kritika, tentokrát slyšel chválu. „Cítil jsem se dobře, ale odehrál jsem spoustu kvalitnějších zápasů. Nemyslím, že bych až tak dominoval. Jasně, byl jsem hodně v permanenci. Ale vlastně jen při defenzivních úkolech. Pořád jsem jen bránil, nadstavba v ofenzivě chyběla. Ale upřímně, ani nebyla možná," přemítal Hubník.

Dalšího čtyřletého půstu se kvůli úvodnímu duelu na evropském šampionátu bát nemusí. Velmi pravděpodobně v sestavě zůstane i v pátek proti Chorvatsku. „Doufám, že ano. Ale ve fotbale si člověk nemůže být jistý ničím," krčil Hubník rameny.

Na kontě má dva zápasové starty z mistrovství Evropy. I přes nezdar se Španělskem věří, že bude mít příležitost bilanci rozšířit nejen v rámci skupiny D. „V Polsku jsme měli snadnější skupinu. Ale s Chorvatskem i Tureckem můžeme vyhrát. Nikdo nečekal, že z prvního duelu něco urveme. Ale rozhodně je na čem stavět," dumal Hubník, na němž bude trenér Vrba nepochybně stavět.

Radek Malina (Tours), Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: ME 2016

Podsekce:

         
  • Souhrn
  • Výsledky
  • Kalendář
  • Tabulky
  • Pavouk

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..