Sága skončila, Islanďané přesto zpívali vikingský chorál a švédský kouč dumal, zda nemá zůstat

Váhali, zda zůstat na trávníku i tentokrát. Vždyť prohra byla příliš zdrcující, než aby měli pomyšlení na tradiční vikingský chorál. Natož pak na oslavný tanec tolik připomínající novozélandskou haku. Pařížský Stade de France se v nedělní noci vyprazdňoval, ale z tribun přesto zpěv zněl. To islandští fanoušci oslavovali své hrdiny. Nadšeně, s obrovskou hrdostí v hlasech pěli chorál na jejich počest. „Přidali jsme se, protože jsme společně s nimi zažili něco fantastického,“ strhl Gylfim Sigurdsson všechny spoluhráče, aby zpívali a tančili také. „Tohle si budeme pamatovat až do konce života,“ netajil jeden z islandských fotbalových hrdinů.

Pohádková sága psaná ve Francii, která se bude na ostrově gejzírů a sopek vyprávět po věky věků, ve čtvrtfinále skončila. Na domácí les Blues už Islanďané neměli...

Nikoli kondice, ale mentalita a psychika

„Nebyli jsme to my, nebylo to náš obvyklý výkon," glosoval Sigurdsson demolici, kterou on i jeho spoluhráči v prvním poločase zažívali.

„Scházela nám obvyklá energie, až příliš nás vyčerpal fyzicky nesmírně náročný fotbal, který jsme v předchozích čtyřech zápasech hráli," přiznával, že mužstvu nastupujícímu ve stále stejném složení docházely síly. „Francouzi je naopak ušetřili, protože neměli cestu do čtvrtfinále tak těžkou jako my, a proto mohli nechat některé hráče odpočinout."

„Nebylo to o kondici, ani o fyzické připravenosti, ale o psychice a mentalitě," nesouhlasil se Sigurdssonem švédský trenér Lars Legerbäck.

„Druhý poločas to potvrdil a hráčům otevřel oči. Pochopili, že v takových zápasech, jaký právě hráli, se musí soustředit na každý míč a nesmí ani na vteřinu ztratit koncentraci. Nám se to bohužel stalo," vysvětloval tristní první půli, v níž jeho tým čtyřikrát inkasoval a čtvrtfinále tudíž ztratil.

„Hráli jsme opravdu hrozně, takže po změně stran jsme chtěli ukázat naši pravou tvář. Věděli jsme, že takovým způsobem prostě turnajové vystoupení skončit nesmíme," přitakával kapitán Aron Gunnarsson.

Cesta teprve začíná

„Poučíme se. Vždyť my vlastně fotbalovou cestu teprve začínáme, protože na takovémto turnaji jsme startovali poprvé," přidával.

„Nemám o islandský fotbal a jeho reprezentaci sebemenší strach. Vždyť většina hráčů současného týmu je v nejlepším fotbalovém věku a bude dál pokračovat, nemluvě pak o mladých, kteří tady s námi byli a příliš si nezahráli. Budoucnost vypadá velice dobře. I proto že kluby i asociace budou moci využít příjmů ze šampionátu k rozvíjení dalších významných fotbalových projektů, stejně jako k výchově mladých hráčů," připomínal švédský trenér Lars Legerbäck, který by měl po šampionátu skončit a předat veškeré kompetence islandskému kouči Hallgrimssonovi.

„Všechno je o výsledcích a ty naše byly fantastické, stejně jako byly fantastické čtyři roky, které jsem na Islandu prožil. Fotbal, rybolov, celá země zůstane v mých vzpomínkách i srdci. Proto je těžké tady teď sedět a říct, co bude," naznačil Legerbäck, že by nebyl proti pokračování islandské fotbalové mise.