Článek
Poprvé od 7. září loňského roku jste nastoupil k utkání za český národní tým. Jak jste se cítil?
Hodně jsem se těšil. Byl jsem rád, že jsem mohl nastoupit. Z herního hlediska je stále co vylepšovat. Mrzí mě, že jsem neproměnil žádnou z šancí. Fyzicky jsem se cítil v pořádku. Zvládl bych i celé utkání.
Minulé přípravné střetnutí na šampionát se Saúdskou Arábií bylo hodně tvrdé. Neměl jste z Kostaričanů strach?
To v žádném případě. Nesmíte si to vůbec připouštět. Jakmile bych šel do nějakého souboje na půl plynu, riskoval bych zranění mnohem více, než když do něčeho vletím. Samozřejmě, že týden před odjezdem na mistrovství je třeba rozlišit okamžiky, kdy je potřeba jít na hranu a kdy to k ničemu nevede.
Jak jste byl spokojen s herní stránkou?
Snažil jsem se sklepávat klukům míče, tak jak jsem zvyklý. Dostal jsem se i k několika příležitostem. Ale ještě nemám takový cit na míč, jak bych si představoval. Do našeho prvního zápasu s Amerikou však zbývá dostatek času, abych to vyladil.
Co chybělo, abyste návrat ozdobil gólem?
Dvakrát jsem nebezpečně hlavičkoval. Jednou mi protihráč míč vykopl z čáry, tam to chtělo snad jen trošku přitlačit, ale v tu chvíli to moc nešlo. V druhém poločase jsem míč po centru Karla Poborského trefil dobře, ale scházelo pár centimetrů.
Nemrzí vás neproměněné šance i proto, že váš konkurent na místo v sestavě Vratislav Lokvenc jediným gólem zápas rozhodl?
Vůbec ne. Je strašně důležité, že máme jednotlivé posty zastupitelné. Navíc nejsme tady jako jednotlivci. Je tady třiadvacet lidí, kteří mají společný cíl. Tím je úspěch na šampionátu. Myslím, že do sobotního zápasu už nastoupíme v nejsilnější sestavě s cílem naši hru maximálně sladit.
