Hlavní obsah

Fanoušci barevní jako papoušci a kohout Balthazar

Karel Felt (Berlín)Právo

Fantazie fotbalových fanoušků nezná mezí. Stará pravda se potvrzuje i během šampionátu v Německu, který je v případě fanoušků opět festivalem barev. Na dálku poznáte, pro který tým plane srdce každého z nich.

Článek

Kromě dresů národních týmů jsou nezaměnitelným identifikačním znakem vlajky na tvářích. A to buď decentní na líčkách, které ohromně sluší zejména dívkám, nebo rozměrnější přes celý obličej. Zejména švédské, anglické nebo švýcarské kříže vypadají hodně bojovně. Podobně jako kříž jen přes jedno oko. Horko a pot však s barevnými kreacemi dělají svoje, takže z krásné malířské práce se často stane ještě před zápasem mazanina. Válečné pomalování afrických nebo asijských bojovníků také vyvolávalo zvláštní pocity.

Paruky v národních barvách soupeří s barevnými kohouty na hlavách. V nich si libují především němečtí fanoušci, jejichž červeno-černožlutá kombinace září do daleka. Na hlavách anglických rowdies se zase vyjímaly vyholené kříže, a to v "přírodním" vlasovém provedení nebo v bílé a červené barvě.

Klobouky v národních barvách, klaunské nebo rohaté přilbice a čepice mají všechny týmy. Masky a čelenky s pavími a papouščími pery byly doménou Brazilců a Brazilek, ale nosily je i Afričanky. Snědé krásky z nejfotbalovější země na této planetě však předváděly jako na módní přehlídce nerozmanitější bikiny a mlsné oko ostatních fanoušků nechávaly spočinout i na holých, jen pestře pomalovaných ňadrech. V rytmu samby při vlnění boků jsou úžasně sexy. Neméně krásné byly Argentinky s ohnivýma očima.

Balthazar fandí nerad

Bubínky měly v arzenálu také fanoušci afrických týmů, třeba ty ghanské bylo slyšet celý zápas a na ochozu o přestávce štíhlé dívky i macatější dámy předváděly roztodivné tance. Ve zpěvu nikdo nemohl konkurovat anglickému sboru o několika desítkách tisíc hrdel. Když při zápase zazněla hymna God Save the Queen nebo některý z fotbalových chorálů, musela naskakovat husí kůže i soupeřovým hráčům.

Australané si zase přivezli skupinu polonahých Aboriginců, kteří byli k vidění i v hledišti zápasů, ovšem bez oštěpů, které používali při vystoupeních na pódiích Fan Festů. V brnění však chodili do hlediště angličtí rytíři a Švýcaři si nosili obří kravské zvonce.

Fanynky arabských týmů, kterých bylo navíc velmi málo, chodily většinou v šátcích na hlavách a zahalené i ve vedrech. Odvážných, které v hledišti fandily jako muži, bylo méně. Sice s odkrytými ramínky a vlajkami na obličeji, ale jinak velmi střízlivě oblečené a oproti Jihoameričankám a Afričankám méně impulzivní byly Korejky a Japonky.

Zřejmě jediným zástupcem zvířecí říše, který má povolen vstup do hlediště, a to navíc bez vstupenky, je francouzský kohout Balthazar. Jeho majitel, pan Clement, ho drží celý zápas v náručí, kohouta má na řemínku v trikolóře a při fandění jej zvedá do výše, což se ptákovi evidentně nelíbí. Ohlušující vřavu na stadiónu jinak snáší vcelku poklidně. Konečně má za sebou už desítky zápasů francouzské reprezentace, a majitel se dokonce dožadoval akreditace pro svého opeřeného přítele.

V okolí stadiónů se fanoušci chovají navzájem v drtivé většině velmi přátelsky, stejně tak u obřích obrazovek na velkých prostranstvích měst. Fotografují se spolu, mění odznaky, dresy, vlajky a baví se fotbalem.

Reklama