Článek
Kdy jste se dozvěděl, že vás místo kouče jednadvacítky Lavičky povolá šéf áčka Jarolím?
Měl jsem nějaké informace, že se o mně mluví, ale nevěděl jsem přesně, kam budu povolaný. Asi den před oznámením nominace mi volal manažer reprezentace Jaromír Šeterle, který má na starosti áčko i jednadvacítku, a řekl mi, že to je áčko.
Čekal jste, že vás trenér Jarolím povolá, když o tom poměrně často mluvil?
Soustředil jsem se na jednadvacítku, ale čekal jsem, kam to padne. Je fajn, že do áčka. Teď musím rychle vstřebat herní styl, který praktikuje trenér Jarolím. V tom by ale neměl být problém.
Za áčko jste si zahrál už na rakouském soustředění před evropským šampionátem. Cítíte jako výhodu, že nejdete do neznámého prostředí?
Nepochybně. Nemusím se seznamovat se spoluhráči, drtivou většinu z nich znám, a mám už trochu zažitý i systém, který v áčku funguje.
Ale připsat si první soutěžní start proti mistrům světa, to by bylo něco navíc...
To určitě! Zatím se mnou tahle vidina nedělá nic. Ještě jsem nenastoupil. Ale zahrát si proti takovým borcům, to by byl obrovský zážitek a bylo by ještě lepší, kdybychom vyhráli.
Není vám líto, že necháte jednadvacítku tak trochu ve štychu?
Nebylo to moje rozhodnutí, ale upřímně, pozvánka do áčka se neodmítá. Věřím, že Moldavsko kluci zvládnou beze mě a vykopou minimálně baráž.
V té byste jim zase pomohl?
Věřím, že ano, ale nezáleží to úplně na mně.
Všechno mohlo být vyřešené, kdybyste vyhráli v Belgii, kde jste domácí mleli a měli spoustu šancí. Nemrzí vás to ještě po čase?
Mrzí to pořád. Celkem často na to myslím, protože proti mně v kabině Sampdorie sedí Dennis Praet, který nám v tom utkání dal gól...
Nesměje se vám?
To by si nedovolil, je menší než já (úsměv).
Vraťme se do Itálie. Z vršovické Bohemky do Sampdorie Janov to je pořádný skok, fotbalový i životní, už jste se s ním srovnal?
Skok to byl opravdu velký, ale za ty tři měsíce jsem si zvykl a zvládám alespoň základní věci. Třeba v italštině rozumím fotbalovým výrazům, ty se pořád opakují, ale že bych si sedl s Italem a dvě hodiny jsme si povídali, to určitě ne. Brzy jsem si všiml, jak se dbá na každý detail práce s míčem. Odskakování balónu se netrpí. Technika je na prvním místě. Co se týká mimofotbalového života, je to příjemné. Jen teď jím hlavně těstoviny na různé způsoby a trochu mi vadí jejich odpolední siesta. Většina obchodů i restaurací je zavřená. Ale mám hned před domem, kde bydlím, moře, takže jsem se byl párkrát vykoupat. To je super.
Zatím jste nastoupil v pěti ligových zápasech jako střídající hráč. Uspokojuje vás takové vytížení, nebo jste čekal větší?
Přišel jsem z Bohemky, kterou nikdo neznal a mě také ne. Nemohl jsem čekat víc, bylo by divný, kdybych posadil na zadek hvězdy, jako jsou Luis Muriel, ten mě zaujal z mužstva nejvíc, nebo Fabio Quagliarella. Dávám tomu čas. Jsem rád, že se herní praxe zvyšuje, už chodím na půl hodinky. Doufám, že brzy přijde čas, kdy nastoupím od začátku, a pak už to bude jenom na mně.
Měl jste v zápasech, v nichž jste nastoupil, nějakou gólovku, o níž si říkáte, že jste ji vyloženě zazdil?
Hned v prvním utkání v Empoli jsem měl na konci zápasu šanci, kterou mi ale gólman bohužel chytil. Naposledy v Cagliari jsem hlavičkoval o pár centimetrů vedle brány. Bohužel ani v tomto případě mi to tam nepadlo. Tak snad příště.
Jak vás přijali spoluhráči, když jste byl nějaký no name z jakési Bohemky?
Jak se jmenuju a odkud jsem přišel, se dočetli v novinách, v Itálii se o přestupech hodně píše. Do party vás ale mančaft vezme, až když ukážete něco na hřišti, pak se s vámi začnou vůbec bavit. Začátky byly těžké, ale to jsou všude. Snad jsem ukázal, že něco umím, takže už mě vzali. Bavím se se všemi, je to v pohodě.
To vám nejspíš pomohla vaše drzá klička Messimu v přípravném zápase s Barcelonou...
Vzali mě už před tím (úsměv). Žádná frajeřina to ode mne nebyla, prostě jsem před Messim zasekl míč. Ale byl to velký zážitek, zahrát si proti Messimu a Barceloně. Něco takového mě při příchodu do Janova vůbec nenapadlo. Když jsem se dozvěděl, že proti Barce budu hrát, rozsvítily se mi oči.
V Itálii se o vás píše pozitivně, vnímáte to?
Něco mi říkali kluci v kabině, ale že bych si vzal noviny a překládal si články, to ne.
S kým v mužstvu nejvíc kamarádíte?
Se slovenským reprezentantem Milanem Škriniarem, který je v Sampdorii od ledna. Zná prostředí, což je pro mě velká pomoc.
Jak berou italské kluby Evropskou ligu? Inter prohrál na Letné, AS Řím remízoval v Plzni...
Mám dojem, že pro ně je důležitá Liga mistrů a Seria A. Evropskou ligu berou trochu na lehkou váhu.
V Česku je zvykem, že mužstvo jde občas společně na pivo...
To v Sampdorii není, maximálně jednou za měsíc je společná večeře.
Koncem října vás čeká v Serii A utkání proti Juventusu. Bude to pro vás určitý vrchol v Itálii?
V Janově je vrcholem derby s místním FC, to je na programu 22. října. Do Turína jedeme další víkend. Tam se od nás body na rozdíl od derby tolik nečekají. Zahrát si proti hvězdám Juventusu bude jistě skvělé, ale i mě bere víc derby.
Co pro vás bylo z hlediska setkání s hvězdami dosud největším zážitkem?
Vidět na vlastní oči v akci Franceska Tottiho. To je borec, před kterým smekám.
