Článek
Karel Jarolím po zápase s Ázerbájdžánem.
Theo Gebre Selassie a jeho pohled po utkání.
Jak to může dopadat s českým fotbalem, když ani modlitba Grande Paola nefunguje...
„Za mě jsme byli hlavně evropský, ne světový tým. Je čas to napravit. Postup je cíl náročný, ale ne nereálný," konstatoval Pavel Nedvěd minulý týden.
„Skupina je těžká, ale když se podívám na ostatní, tak bych řekl, že normální. Kluci mají šanci udělat si jméno. Tým se omladil, ale není to o věku. Chce to nemít strach z velkých jmen," přemítal Nedvěd, než se jeho nástupci vypravili do Německa.
Rozum v hrsti, avizoval Pelta
Jenže na hřišti mistrů světa si Češi ani neškrtli a úterní bezbranková remíza v Ostravě s Ázerbájdžánem je ještě mnohem větší ztrátou.
Neúprosně brzy se tak naplňuje černý scénář, který nastínil na začátku sezóny první muž českého fotbalu.
„Domluvil jsem se s trenérem na čtyřletém cyklu, který má smysl. Něco je třeba nastartovat, navíc musíme být realisté. Nemáme tým, který by byl neúspěšný, když nevyhraje kvalifikační skupinu před Německem a nepostoupí na MS," avizoval Miroslav Pelta.
„Český fotbal má hodně hráčů, kteří teprve ukážou, že výkonnost mají. Buď působí v české lize, nebo jsou na začátku kariéry v zahraničí. Je potřeba mít rozum v hrsti," argumentuje předseda FAČR.
| Česko v bojích o MS po 3 zápasech | |
|---|---|
| 1998 | 4 body |
| 2002 | 7 bodů |
| 2006 | 6 bodů |
| 2010 | 4 body |
| 2014 | 5 bodů |
| 2018 | 2 body |
Jarolím těžce nese zklamání
Hned po třech zápasech nové kvalifikace je třeba jeho slova posunout do reálné roviny. Češi, zapomeňte na nějaký postup na světový šampionát do Ruska. Pokud se dáte dohromady, reálná může být zase až snaha o další EURO 2020...
„Upřímně, nemám rád dlouhodobé výhledy, aby to nevyznělo, že si člověk dělá alibi. Jsem strašně zklamaný, nevyšel nám doma zápas se Severním Irskem ani s Ázerbájdžánem. Nesu to těžce," líčí Karel Jarolím upřímně. „Člověk neví, co bude za dva týdny, natož za rok, dva, čtyři... Nemá cenu klepat se. Budu dělat všechno, co půjde. Musím věřit, že hráči budou dobří v klubech a pomohou pak i národnímu týmu," doufá trenér.
Po krachu na ME ve Francii skončili v nároďáku Čech, Plašil, Lafata, Limberský a Hubník. Bolestná generační obměna tak spadla právě na Jarolímova bedra.
Realita je krutá
Jak z bídy ven? Těžko něco Jarolímovi radit, když až na výjimky nemá k dispozici hráče, kteří nastupují v Lize mistrů či v nejprestižnějších zahraničních soutěžích. A kde má třeba hledat lídra pro reprezentaci, když postrádá hráče, jenž by byl vyloženým tahounem na klubové scéně.
„Chybí nám průniková přihrávka, kreativita, moment překvapení a schopnost něco vymyslet," poukazuje Jarolím na největší neduhy.
„Jedině úspěchy na klubové úrovni pozvednou hráčům sebevědomí, které si následně snad přenesou do národního mužstva," zní zase Jarolímova modlitba.
Třeba se mu splní, ale ruku na srdce, tou dobou už bude reálná šance na postup do Ruska pryč.
Realita je krutá. Češi budou moc a moc rádi, když jako za Nedvědových časů zůstanou aspoň evropským týmem.
