Rubriky:

Ostatní

Fotbalistu čeká padesáté angažmá. Jsem dobrodruh, zážitky jsou nejvíc, hlásí

16. července 2018 06:35 - Praha

Neskutečné. Tohle je nejspíš světový rekord. Jaroslav Dolejš, fotbalový dobrodruh, který kopal i za dorost Slavie, se chystá na své padesáté angažmá v kariéře. „Z Guinessovy knihy mi zatím nikdo nevolal," směje se čtyřiačtyřicetiletý kopáč, který se baví životem a teď bude hrát nižší soutěž v Německu. Po boku má přítelkyni z Kolumbie Patricii. Kvůli ní prý trochu pošle na vedlejší kolej i druhou životní lásku, kterou je fotbal.

 

archiv Jaroslava Dolejše, Facebook

Kluci sní o tom, že budou hrát za Spartu, Slavii, nebo třeba Real Madrid či Barcelonu. Vypadá to, že u vás to bylo jinak. Proč?

Ale kdepak. Pro mě byl vždy vrchol naše liga, v mém případě ještě ta federální, společná se slovenskými kluby. Vzpomínám si, jak jsem podával jako žáček v Edenu balóny při lize a obdivoval Luba Moravčíka z Nitry. Za Slavii jsem hrál i v dorostu, pak jsem odešel do Štěchovic.

Najdou se hráči, kteří odehrají kariéru v jednom klubu. Vás tohle asi nelákalo, že?

Jsem dobrodruh, hrozně moc obdivuji hráče, co rádi poznávají svět. Jako třeba teď Ivanschitze v Plzni. Obdivuji hráče, jako byl Maldini v AC Milán, i kluky, co se mnou hráli před lety třeba v Hradištku a kopou tam dodnes. Před těmi smekám. Ale já potřeboval novou motivaci. Samozřejmě vím, že začínat někde znovu je těžké, ale šel jsem do toho. Hrál jsem v době, kdy nebyl internet, bavilo mě zjišťovat, kam jdu a proti komu budu hrát. Vychutnávám si to se vším všudy, tréninky, zápasy. Klidně jdu na hřiště na pár minut, užívám se fotbalu.

Když jste byl ve Slavii, neříkal jste si, že to dotáhnete do ligy?

Pro mě by byla paráda i druhá liga. K té jsem měl blízko v Xaverově. Být tam třeba o rok dřív, když padali z druhé ligy... Ale prostě to nevyšlo. Bylo by hezké, mít start ve druhé lize a žít z toho celý život. (směje se)

Dres měníte opravdu často. Máte zjištěno, zda je padesáté angažmá během kariéry světovým či alespoň evropským rekordem?

Nevím, jestli je to nějaký rekord. Zatím mi z Guinessovy knihy nikdo nevolal. (směje se)

Jaké největší extrémy jsi zažil?

Rád poznávám kluby, hráče. No a člověk v krizové situaci pozná charaktery, takže mi nevadilo hrát za klub, který jen a jen prohrával. A naopak, když se daří, jako třeba v Sobotce, zase člověk lépe a víc prožívá euforii. Víc si všeho vážím. Ale pozor, vždy jsem všechno podřizoval týmu! Nikdy jsem nebyl egoista.

Padesátý klub je z Německa, jak jste na něj přišel?

Německo jsem vzal kvůli přítelkyni, Patricie je z Kolumbie a přijela za mnou do Čech. Hrát budu za Langburkersdorf, je to asi tak na úrovni české I. B třídy. Chci spojit zajímavé angažmá s turistikou v Německu a nabídka od Štefana Mihálika se neodmítá, zvlášť když tam bude i můj bývalý spoluhráč z Bozkova. Mělo by to fungovat tak, že Patricie tam bude hrát za ženský tým a já za chlapy.

V Kolumbii jste si také zahrál?

Mám jeden odehraný přípravný zápas v Pastu, hrálo se ve 2600 metrech nad mořem a byl to vcelku masakr. Měla v tom prsty Patricie, to je můj diamant, a viděla, že si to chci zkusit. A povedlo se.

Nenapadlo vás si třeba vyzkoušet angažmá v každém světadíle?

Fotbal v Jižní Americe jsem si zkusit chtěl a tenhle zápas bylo moje splněné přání.

Kam až se dá tenhle váš rekord posouvat?

Pokud bude sloužit zdraví, posouvat se určitě dá. Třeba můj sen je zahrát si v Rakousku.

Vrátil jste se někdy do nějakého klubu?

Jednou jedinkrát jsem se vrátil, když jsem předčasně skončil v Uhříněvsi. Tak jsem šel zpátky do Bílé Hory. To je klub, na který nikdy nezapomenu.

Kdo je vaším fotbalovým vzorem?

Obdivuju kluky, co hráli fotbal a poznávali svět. Hltám takové příběhy. Třeba moc jsem fandil Pavlu Perglovi, který hrál v Izraeli, Anglii, na Kypru, v Lichtenštejnsku, ve Švýcarsku. Fakt mě moc zasáhlo, když si vzal život. Těch zajímavých příběhů je fakt moc. Třeba Ivanschitz v Plzni byl pro mě obrovsky zajímavý. Život je strašně krátký a řídím se větou mého spoluhráče z Bílé Hory Bláži, který říkal, že zážitek je a stojí nejvíce. Mimochodem právě na Bílé Hoře jsem potkal charakterově nejlepší hráče, bohužel se nám fotbalové nedařilo, ale strašně moc se mi tam líbilo.

Chápu to správně, že vám jde hlavně o to dobře si zahrát, že je to víc než první místo?

Životem proplouvám, mám okolo sebe skvělé lidi, rodinu. Poznal jsem úžasné spoluhráče, trenéry, lidi zajišťující servis i diváky. Hrál jsem na mnoha hřištích. Děkuji za každou minutu na hřišti, ale teď už taky cítím, že nastal čas věnovat se dámě, fotbal půjde trošku stranou, i když mě nikdy nezradil!

rjm, Sport.cz

Zrušit


Časová osa: Ostatní

Filtr článků - Ostatní