Článek
Optikou počasí nabízí sportovní centrum Gloria zjevně ideální podmínky k tréninku.
Je to super, kolem 33 stupňů, myslel jsem, že přechod z Česka bude větší rána, ale je to v pohodě. Na trénink máme teplo, v hotelu je pak příjemná klimatizace, pro mě jako milovníka tepla ideální.
Do Turecka jste létal spíš na závěr jarní přípravy, jak to vypadá na stadionu teď, kdy je atletická sezona v plném proudu? Nedávno se tam chystala k návratu po narození syna i olympijská medailistka Nikola Ogrodníková.
S ní jsem se o pár dnů minul. Ale je to tady fantastické. Sice je téměř plno, ale spíš z jiných sportů, jsou tu basketbalisté, plavci, atletů jen pár. Takže stadion bývá volný, posilovna také.
A jak vypadá váš trénink? Je v něm hodně házení, abyste dohnal manko, nebo jste spíše opatrný?
Házecí trénink mám dvakrát týdně, všechno směřuju k maximální intenzitě. To manko mám i v dynamice, jak jsem pár měsíců nemohl dělat, co bylo třeba, a musel trénink upravovat. Je to boj s časem.
Jak velké kompromisy musíte teď dělat s ohledem na vaše zdraví?
Zatím žádné, ale uvidíme, jak bude tělo reagovat s rostoucím množstvím tréninků. Poslední čtyři měsíce jsem ho poslouchal, teď už na to není tolik prostoru. Potřebuju z něj dostat maximum, abych za necelý měsíc mohl pomýšlet na úspěch.
Můžete přiblížit své trable? Mluvilo se o viróze, ale větším problémem bylo zjevně koleno.
Takovou virózu, jakou jsem měl, jsem nezažil snad dvacet let. Vždycky odezněla za dva dny, teď se mě držela dva a půl týdne. Ale v březnu mě začalo pobolívat levé koleno při trénincích odrazů. Ta bolest byla od patelárního vazu, říká se tomu skokanské koleno, kdy nemůžete skákat. Myslel jsem, že to přestane, ale nárazově se pořád ozývalo, tak jsem zašel na rezonanci, kde se ukázala trhlina ve vazu.
Jak se trhlina ve vazu řeší? Na léčbu absolutním klidem v průběhu sezony není čas.
Jsou třeba opichy, aby se vyhojil zánět, ale nic drastického, podpořit léčbu lasery a upravit trénink. Není to nic, co bych nezažil, na pravém koleni jsem měl podobný problém.
Zranění letos potkalo víc českých atletů, třeba Tereza Petržilková i Lurdes Gloria Manuel mluvily o tom, že se na nich podepsal loňský rok, kdy sportovci dávají absolutní maximum přípravě na olympiádu. Mohl to být i váš případ?
Tohle platí stoprocentně i pro mě. Nejen minulou sezonu, poslední čtyři roky v kuse jsem tělo šponoval a podrželo mě, tak asi chtělo oddechový čas. Když si vezmu, že do toho řežu šestnáct let od doby, kdy jsem hodil první osmdesátku, chci od svého těla maximum, tak mu také musím něco dát.
Řadu zranění českých atletů spojuje i změna trenéra po loňské sezoně. I vy jste od Jana Železného odešel k Miroslavu Guzdekovi. Mohlo se projevit, že tělo bylo dlouhé roky zvyklé na nějaké pohyby, a teď poznávalo něco nového?
V určitém smyslu ano, ale já neměnil základní věci. Spíš moje hlava je specifická, že jsem chtěl víc a víc. Při práci nohou jsem se cítil skvěle, přidával jsem opakování a odrazy a už to nevydrželo.
Na mistrovství světa pojedete jen se dvěma absolvovanými závody, což je pro vás nezvyk, ale oproti největším soupeřům hendikep mít nebudete. Ind Čopra pod vedením Železného házel třikrát, olympijský vítěz Pákistánec Nadím jen jednou, pak podstoupil operaci lýtka.
Beru to tak, že není na škodu, když jste vyzávoděný, proto normálně závodím častěji. Ale spíš jde o to, abych na tu vrcholnou akci jel s jistotou, že můžu tělu věřit na sto procent. Pak můžu předvést i výkony, na které předem ani nemyslím.
Dodávají vám sebedůvěru vzpomínky na rok 2021? Před olympiádou rovněž v Tokiu jste také nebyl fit a do Japonska jste letěl s nejdelším výkonem 82,31, o dva centimetry kratším než letos. Vracel jste se jako stříbrný medailista s výkonem za 86 a půl metru.
Ukazuje to, že když je na tom dobře hlava, jde skoro všechno. Určité paralely tam vidím, byl to trochu zázrak, co se stalo. A pracuju na tom, aby se to opakovalo.
S ohledem na vaše zdraví je to spíše statistická zajímavost, ale letos nejste českou jedničkou, když Alexandr Čača hodil 83,42 m. Překvapil vás?
Je fantastické si udělat osobní rekord o pět metrů, nikdy jsem takový posun neměl. Ale děje se to, když se technika sejde s počasím, Němec Dehning se také zlepšil vloni o jedenáct metrů. Až pak konzistence dělá výsledky, teď by potřeboval ustálit výkonnost za 78 metry a dál. Je to na něm, bylo by hezké, kdybychom se potkali na nějakých dalších velkých akcích. Snad mě ještě nějaké čekají. (úsměv) Určitě se o víkendu na přenos z mistrovství republiky podívám.
V Turecku jste do 2. září, pak se vrátíte domů a za tři dny odlétáte do Tokia. Nezvažoval jste pokračovat rovnou z Turecka dál na východ?
Byla to varianta, ale chci se vrátit kvůli rodině a aspoň na chvíli vidět dcerky, které se každým dnem mění před očima, jak mi manželka posílá videa. Byl bych pryč pět týdnů v kuse, takhle aspoň na dva týdny vypustím hlavu a poletím do Tokia.
