Článek
Jak se cítíte mezi anglickými giganty, bod od příčky, která zaručuje účast v Lize mistrů?
Je to hezké, ale krotíme euforii, zůstáváme nohama na zemi. Na sedmou příčku máme náskok jen dva body a před sebou pondělní domácí duel s Leedsem, pak jedeme na Old Trafford na Manchester United a doma hostíme Arsenal. To jsou tři těžké zápasy, po nichž může být všechno jinak. Pochopitelně chceme nahoře vydržet, pozitivní jsou naše stoupající výkony. Když se podíváme pod sebe, kde jsou Chelsea, Liverpool, Tottenham, Arsenal... Nenosíme nosy nahoru a nepošilháváme po Lize mistrů, rozhodně se ale nikoho nebojíme.
Kouč David Moyes nechce ani pohárovou Evropu slibovat...
Přesně tak. Prvořadá byla záchrana, teď snaha dostat se do desítky. Vše ostatní by byl velký bonus.
Trochu to zní, jako byste do té elitní společnosti nepatřili...
Jak říká kouč David Moyes, jsme v ní nováčci, což ale neznamená, že bychom do ní nepatřili. Něco nám přeci jenom chybí, abychom se v ní úplně zabydleli.
Naposledy jste hodně potrápili suveréna soutěže Manchester City a prohráli jen 1:2, jejich kouč Pep Guardiola váš tým hodně chválil. Byli Citizens nejtěžším soupeřem, s nímž jste dosud hráli?
V této době určitě ano. Jsou rozjetí, v čele tabulky hodně odskočili. Začátek sezóny se jim nepovedl, ale teď natáhli šňůru úspěšných soutěžních zápasů na jednadvacet. Když srovnám utkání z minulé soboty u nich s tím podzimním doma, kdy jsme remízovali 1:1, teď nám ten duel sedl lépe a mohli jsme tam při troše štěstí nějaký bod uhrát. Hráli jsme dobře jako tým, podrželi jsme balón, jenže Citizens jsou v kombinaci geniální. Uspí si vás a bleskově udeří. S nimi je to těžší na hlavu než na fyzičku. Běhat třeba šedesát minut bez míče, to dá zabrat.
Zmínil jste sérii Citizens, co to je jednadvacet zápasů proti třiatřiceti ligovým Slavie...
Klobouk dolů, v neděli Slavia otočila těžký zápas na Slovácku. Má sílu a Citizens se mají od ní co učit (směje se).
Cítíte ještě velký respekt, když hrajete proti De Bruynemu, Agüerovi, Kanemu, Salahovi a dalším světovým hvězdám?
Cítím k nim úctu a respekt především proto, čeho v kariéře dosáhli. To je tak všechno. Ale že bych z nich byl pokaděný, to určitě ne. Jdu si to s nimi rozdat, na hřišti jsme si všichni rovní, akorát že oni na sobě mají jiný dres a berou větší peníze (směje se). Kdybych měl strach, uškodím sobě i týmu. Ten já ale na hřišti nikdy neměl.
Premier League se hraje v obrovském tempu. S kým jste si na hřišti nejvíc zaběhal?
To je těžké... Ale třeba Son z Tottenhamu má velmi nepříjemné náběhy za obranu, to samé Rashford z Manchesteru United. Harrison z Leedsu je celý zápas ve sprintu, někdy až nesmyslně, jako by chtěl soupeře uštvat, ale s tím si na mne nepřijde. Tady hrajeme jinak než ve Slavii, kde jsme si hráče předávali. Ve West Hamu se s ním musím chytit a nepustit ho.
Fotbalisté West Hamu se radují z branky
Mluvil jste o velkých hvězdách, ale těch West Ham tolik nemá, přesto hraje o Evropu. V čem je největší síla mužstva?
V týmovosti a soudržnosti. Anglický reprezentant Declan Rice říká, že tohle je nejsilnější West Ham co tady za poslední roky byl. I nejpospolitější. Atmosféra v kabině je opravdu skvělá. Všichni se dokážou pro tým obětovat. Sice tu nejsou super hvězdy typu Kanea, Sterlinga nebo Salaha, ale v ofenzívě máme opravdu velkou kvalitu, jsme schopní dát gól z jediné větší šance, ale my si jich umíme proti komukoliv vytvořit víc. Dobře také bráníme. Ale Slavia má ještě lepší efektivitu než my.
Dobrou partou v kabině je právě Slavia pověstná, dají se nějak srovnat?
Úplně nedají. Tady jsou většinou cizinci, ve Slavii převládali Češi. Je pravda, že česká kabina je naprosto specifická. Tady není běžné, že by se hráči potkávali i mimo klub, a navíc i s rodinami. To bylo doma běžné, dělali jsme třeba grilovačky. To tady není, ale v kabině se cítím skvěle, někdy mi to připadá, že ani nejsem v cizině.
Jak se bavíte s Tomášem Součkem, česky nebo anglicky?
Záleží na situaci. Když sedíme u stolu s dalšími spoluhráči, mluvíme spolu anglicky, aby nám rozuměli, mohli se zapojit do hovoru a neměli třeba dojem, že je česky pomlouváme. Na hřišti na sebe mluvíme česky, je to rychlejší a praktičtější, soupeř nám nerozumí. Na tréninku jsem Tomáše už pochválil i anglicky (směje se).
Máte vůbec čas se potkat i mimo hřiště?
Určitě, i když teď je to těžší s lockdownem, rodiny se nesmí navštěvovat doma. Potkáváme se na dětských hřištích a na procházkách. Naše děti si sedly, což je fajn.
S Petrem Čechem asi v kontaktu nejste...
V žádném, ani zvuk ani obraz.
Po postupu Slavie přes Leicester bylo vidět, že asistent trenéra Trpišovského Zdeněk Houštecký má na mobilu Tomáše Součka. Vy jste se také zapojil do oslav?
Zápas jsem sledoval, klukům jsem blahopřál, ale Zdeněk si volal přímo jen se Sukem.
Tomáš Souček (vlevo) z West Hamu v souboji s Fernandinhem z Manchesteru City.
Jak vidíte šance Slavie v osmifinále s Glasgow Rangers?
Přiznám se, že skotskou ligu tolik nesleduji. Vím, že Rangers mají silné mužstvo, jsou první, pod Steve Gerrardem hrají výborně. Nebude to lehký soupeř. Ale po vyřazení Leicesteru musí kluci přijmout roli favorita. Slavia se v Anglii opět ukázala ve výborném světle.
Už půl roku žijete v Londýně, stihl jste se podívat do historického centra?
Nestihl, a ani by to teď nemělo smysl, všechno je zavřené. Zatím se pohybuji v okolí bydliště, chodíme na dětská hřiště a do parku, jezdím do tréninkového centra. Ale viděl jsem na vlastní oči Big Ben, Tower i Tower Bridge, nebo Buckinghamský palác. Všechno zatím z okénka autobusu, když jsme jeli na zápasy za londýnskými soupeři (směje se). Až to bude možné, určitě se půjdeme podívat zblízka.
