Hlavní obsah

Fenin po úspěších i eskapádách: Bouřlivý rok mě posílil

Pavel DosadilSport.cz

Málokterý český fotbalista vzbudil v tomto roce tolik pozornosti jako Martin Fenin (21). Na jedné straně přestup do bundesligového Frankfurtu, začátky v reprezentaci a nominace na EURO. Na straně druhé šarvátka v noční Praze či požár v bytě. Mladý útočník toho stihl opravdu víc než dost... „Všechno, co jsem letos prožil, mě nakonec posílilo,“ ujišťuje opora Eintrachtu.

Článek

Dá se říci, že jste prožil hodně bouřlivý rok.

Strašně moc mi dal. Začal hodně hekticky. Než jsem odešel ven, byl jsem v centru pozornosti. Později se ukázalo, že přestup do Frankfurtu byl krok správným směrem. Ze 34 zápasů jsem ve 32 nastoupil v základní sestavě a dal 10 gólů. Začal jsem hrát i v reprezentaci, takže navzdory všemu, co se stalo mimo fotbal, byl rok 2008 jeden z mých nejpovedenějších.

Frankfurt jste zvolil jako postupný krok, z něhož se můžete odrazit do ještě většího klubu.

Byl to strašně těžký přestup. Po mistrovství světa dvacítek kolem mě nastalo veliké haló. Padala jedna částka za druhou a každý cítil, že by z toho mohl něco utrhnout. Musím poděkovat lidem kolem mě i Teplicím, že mě pustili do Frankfurtu na úkor větších peněz. Třeba od Juventusu by asi dostali víc.

Cítíte, že jste na cestě k ještě většímu angažmá?

Frankfurt pro mě rozhodně není přestupní stanicí. Říkal jsem si, že v Německu asi budu hrát víc než v Juventusu, kde bych mohl sedět na lavičce. A že když se neprosadím tady, tak nemá cenu drát se někam výš. Myšlenky na přestup zatím nemám, nejdřív musím něco dokázat v bundeslize.

Čím to je, že ve Frankfurtu jste chytil nejlepší formu až koncem roku?

Asi tím, že se blíží Vánoce... Ale vážně, nám se ze začátku nedařilo jako mužstvu. Fotbal je kolektivní hra a já nejsem žádný Ronaldinho nebo Rosický, abych to vzal sám na sebe a tým zvedl. Potřebuji, aby se dařilo týmu, pak se zvedá i můj osobní výkon. A koncem roku jsme hráli tak dobře, že jsem si fotbal užíval.

Takže vás vlastně mrzí, že soutěž přerušila vánoční přestávka?

Nemám pauzy rád, protože po nich začíná nová příprava... Zase musíme naběhat všechny ty kilometry, to je pro fotbalisty nejhorší. Ale když se pak bavím s Markem Matějovským, který jede v Anglii v kuse, je z toho nešťastný. Jsem tedy rád za krátkou dovolenou, během níž se dostanu domů.

Rok jste zakončil jako člen základní sestavy národního týmu. Věříte, že v tom příštím si reprezentace vybojuje postup na mistrovství světa?

Jsme malá země a musíme si vážit postupu na každý šampionát. Vždyť v Německu jsme hráli na „světě“ po 16 letech! Mám přitom pocit, že účast na vrcholných turnajích je u nás brána jako samozřejmost a cokoliv jiného se vydává za katastrofu. Ano, prohráli jsme v Polsku a nevyhráli v Severním Irsku, ale pořád patříme k favoritům naší skupiny. Nejtěžší zápasy hrajeme doma, takže věřím, že do Afriky pojedeme.

Zažil jste rok úspěchů i kotrmelců. Cítíte se teď silnější?

Jsem za ty zkušenosti rád. Můj život se probíral v novinách ze všech možných stran. Myslím, že po fotbalové, ale i té osobní stránce to byl můj nejdůležitější rok. Některé věci byly zveličené, udělalo se z nich kino. Je mi jedenadvacet a člověk najednou zjistí, že ne všichni mu chtějí pomoci. Lépe už vím, komu se dá věřit a komu ne.

Jako člověk jste se tedy změnil?

Určitě, jinak to ani nešlo. Spousta lidí byla viditelně šťastná, že se nedaří, chtěli mě ještě víc zadupat do země. Bylo to nepříjemné, ale posílilo mě to.

Dalším mladíkům byste ale takové posilování osobnosti asi nedoporučil...

Určitě ne. V podobné situaci, v jaké jsem byl já, je teď třeba Tomáš Necid. Přesně takové hráče média potřebují, ale jen na chvíli. Za rok přijdou noví Feninové, noví Necidové. Jsem rád, že já už to mám za sebou.

Reklama

Související témata: