Článek
„V kvalifikacích se stále častěji rodí mnoho překvapení. Jsem vážně rád, že jsme nedopustili žádné na náš účet,“ ulevil si Baroš, když opouštěl stadión v Českých Budějovicích. „Zápas nebyl asi pro lidi úplně atraktivní, rozhodně ne podle našich představ. Umíme hrát lepší fotbal,“ vykládal český útočník.
V reprezentaci se při nynějším dvojzápase objevil poprvé od loňského září, kdy v Olomouci proti Litvě při šokující prohře neproměnil penaltu. Pak ho sužovala svalová zranění. Trenér Bílek o jeho schopnostech nepochyboval. V Granadě se Baroš s přesilou španělských obránců bil statečně, byť bez efektu. Na jihu Čech hrál s obrovskou chutí. Z mnoha šancí využil jedinou, ale jeho 39. trefa v národním dresu znamenala tři body.
„Ve Španělsku byl pro mě zápas hodně složitý. A proti Lichtenštejnsku jsme si hodně zkusili i přes rychlý gól. Přesně jsme byli v roli Španělů před čtyřmi dny, když jsme rovněž jen bránili. Navíc zápas v Granadě nás stál spoustu sil, bylo složité se rozběhnout,“ vyprávěl Baroš.
Outsider z malého knížectví ho nijak nepřekvapil. „Oni dobře bránili. A naproti tomu my jsme pomalu pracovali s balónem, v přechodové fázi bylo mnoho doteků,“ hledal největší nedostatky českého týmu při cestě za výhrou 2:0. „Navíc ve srovnání třeba se San Marinem se Lichtenštejnci po gólu nesesypali, nebáli se hrát a my jim dávali zbytečně moc prostoru.“
Litoval šancí, které na jihu Čech promarnil. „Mohl jsem dát čtyři góly, ale jsem vděčný i za jeden. Pořád je dávám rád,“ smál se útočník. „Jednou mě asi správně zastavil rozhodčí kvůli faulu, podruhé pro ofsajd, jenž myslím nebyl. A při střele do břevna jsem myslel, že mám obránce za zády a snažil se pálit z první. Možná jsem mohl míč zpracovat,“ přemítal Baroš.
