Článek
Asi by teď bylo lepší pořádně kulhat, aby reprezentační lékaři i trenéři viděli, jak jste na tom mizerně a že proti Ukrajině v úterý nastoupit nemůžete...
Ale já hrát chci, i když nevím, jak na tom budu. Nejhorší je, že už v pátek hrajeme o ligové body na Hané a poté se rozběhne Liga mistrů.
Doktor Krejčí ocenil, jak tvrdým hráčem jste. Kotník vám prý otekl už o poločase v Glasgowě, ale přesto jste chtěl hrát dál. A teď chcete nastoupit zase.
Obnovil jsem si zranění, k němuž došlo v ligovém střetnutí se Spartou, ale utíkat z placu jsem nechtěl. A proti Ukrajině bych si také rád v úterý zahrál. Jenže zároveň se mně honí hlavou myšlenky na Ligu mistrů, na zápasy s Barcelonou a AC Milán, o něž bych strašně nerad přišel.
To vám ke spokojenosti nestačila vydařená reprezentační premiéra v Glasgowě?
Měl jsem z ní trochu obavy, protože před padesáti tisíci diváky jsem ještě nikdy v životě nehrál. Jasně že na mě atmosféra i nervozita dolehla, ale jakmile zápas začal, snažil jsem se nic z toho nevnímat a soustředit se na svůj výkon.
Ten byl hlavně v první půli mimořádně povedený. A to přesto, že vás trenér Bílek postavil ve středové řadě vlevo, byť v Plzni kopete na opačné straně.
Dostal jsem od trenéra úkoly, s nimiž jsem se snažil vyrovnat. Hlavně si měnit pozice s Rosickým a Plašilem.
A také vyrážet k rychlým výpadům, což umíte a názorně to Skotům předvedl v samém úvodu střetnutí, kdy jste Barošovi naservíroval gólovou přihrávku, kterou bylo uměním neproměnit.
Škoda té šance, protože vedoucí gól by nám určitě pomohl. Ale stát se to může každému. V Glasgowě ji neproměnil Baroš, příště to mohu být já nebo někdo jiný.
Vám ale vydařený výpad určitě pomohl, v dalších minutách na vás bylo patrné, jak si věříte.
Uklidnil jsem se a snažil se dávat do zápasu všechno. Bylo zvláštní hrát proti hvězdám, které jsem až dosud vídal jen v televizi, jenže letošní sezóna nabrala takové tempo, že spoustu věcí nestačím vůbec vnímat.
Do přestávky perfektní, po ní už jste ovšem evidentně tolik sil neměl...
Možná se na mém výkonu podepsalo, že jsem šel do zápasu od první minuty naplno a nechtěl nic podcenit. Musel jsem si zvykat na tempo, které bylo mnohem vyšší než v naší lize a třeba i v zápasech o Ligu mistrů, které jsme s Plzní odehráli. V kvalifikaci o Champions League nám vyšly první duely, takže v odvetách jsme mohli čekat a vycházet ze zajištěné obrany, zatímco v Glasgowě se hrálo neustále nahoru dolů. Musel jsem se s tím srovnávat.
Při rozcvičování k vám přišel kapitán Tomáš Rosický a něco vám špital. O jaké důvěrnosti šlo?
Jen abych byl v klidu, hrál to, co umím a zápas si užil. Takové povzbuzení pomůže.
Závěr utkání jste odseděl na lavičce mezi náhradníky. Jak vám tam bylo?
Seděl jsem tam dvacet minut, ale připadalo mi to jako celý zápas.
