Článek
Na japonském turné národního týmu ho současní plzeňští spoluhráči umluvili a přesvědčili, aby šel k nim. Alespoň na roční hostování a pak že sám uvidí...
Viktorka udělala terno, on ještě větší
Viktoria s ním udělala terno. A malý velký muž Pilař, který si už po pár zápasech v plzeňském dresu a hlavně pak kvalifikační trefě v duelu o Champions League proti Jerevanu vysloužil přezdívku „český Messi“, ještě větší. Zvláště teď, kdy parádním premiérovým gólem v první barážové partii proti Černohorcům pootevřel české reprezentaci dveře na EURO.
O báječných uplynulých dnech a týdnech se mu musí snad i zdát. O brance v Božovičově síti předurčené pro filmové žurnály a televizní znělky zrovna tak.
Václav Pilař oslavuje gól vstřelený Černé Hoře.foto: Právo/Petr Hloušek
„Takové sny tedy nemám, ale samo sebou že se mi spí dobře. Fajn pocit. Vyhráli jsme první barážový zápas o dva góly, žádnou branku nedostali, prostě výsledek, jaký jsme si přáli pro odvetu,“ liboval si třiadvacetiletý Václav Pilař před druhým dílem barážové konfrontace v černohorské Podgorici.
Klam by znamenal sebevraždu, ví Pilař
„Podlehnout ale klamu, že už je všechno hotovo a postup na evropský šampionát máme jistý, by se ovšem rovnalo fotbalové sebevraždě. Však i trenér neustále opakuje, že jsme teprve v poločase a my sami si to dobře uvědomujeme. Černohorci nám v Praze několikrát ukázali, že fotbal hrát umí a pořád živí postupovou naději,“ přidával Pilař, jemuž pouhých pět reprezentační startů stačilo, aby si řekl nastálo o místo v základní sestavě Bílkova výběru. Také něco jako sen....
„Jsem rád, že mohu hrát v jednom mužstvu s Petrem Čechem, Tomášem Rosickým a dalšími hráči, kteří už hodně dokázali, ale ta vidina mě nijak nepoblázní. Jdu krůček po krůčku. Zápas od zápasu. Makám pro mužstvo bez ohledu na to, zda jde o Plzeň nebo nároďák, českou ligu, Champions League nebo kvalifikaci o Evropu. Jasně že chápu význam jednotlivých utkání a soutěží, samozřejmě vím, že reprezentace je nejvýš, ale rozdíl si v hlavě nepřipouštím, to by nebylo dobře“
Protahování "plzeňského" trojlístku na tréninku - zleva Pilař, Rezek a Kolář.foto: Právo/Jan Handrejch
Chvála se poslouchá příjemně
Od Rosického, Čecha a spol., zkušenějších a fotbalem protřelejších spoluhráčů v národním týmu, se na něho hrne samá chvála.
„Příjemně se to poslouchá, báječně se s nimi hraje. Oni mi totiž mají co dát, takže se od nich učím a zároveň snažím, abych byl na hřišti něco platný a nekazil jim to. Pochvalu si musím zasloužit svými výkony na hřišti, ale nohy mi to nesvazuje. Naopak cítím obrovskou motivaci. Stejně jako v Lize mistrů,“ přiznává čerstvý reprezentační objev Václav Pilař, o jehož další budoucnosti v plzeňském dresu by se navzdory roční dohodě o hostování mělo jednat už teď v zimních měsících.
„Neřeším, zda se změní hostování v přestup, od toho jsou jiní, aby toto téma řešili. Věřím ale, že k dohodě dojde, abych mohl dál působit v kvalitním klubu a měl šanci udržet se v reprezentaci. Pro mě znamená hrozně moc, že za Viktorku hraju, že mi dala možnost okusit Ligu mistrů proti gigantům kalibru Barcelony nebo Milána, že díky ní jsem se dostal i do reprezentace. Snažím se, abych v každém zápase odvedl maximum, i když vím, že to pokaždé není nejlepší. Musím mít ale pocit, že jsem nic neošidil.“
Václav Pilař (vpravo) se snaží obrat o míč Sava Pavičeviče z Černé Hory.foto: Právo/Petr Hloušek
V úterní noci o tom může Václav Pilař podat v barážové odvetě proti Černohorcům další důkaz.
„Musíme vycházet z pozorné defenzivy a využít každou možnost k brejkům. Domácí tým musí útočit a tudíž otevřít hru a i v tom je naše šance. Utéct, dát gól, a pak by byla naše situace mnohem snazší a postupový cíl bližší,“ sní malý velký muž svůj další sen.
Nahlas ale samozřejmě nedodá, že kdyby onu vysněnou branku dal stejně parádní trefou, jako v prvním barážové díle v Praze, možná by se mu o ní v noci už doopravdy zdálo.
