KOMENTÁŘ: Za minutu dvanáct Sparta ukázala, že je tým. Jen to by ale proti Dynamu bylo zoufale málo

Sedmkrát šla Sparta ve vyřazovacích bojích do rozhodujícího sedmého zápasu a ani jednou ho nedokázala vyhrát. A jistě i spousta jejích fanoušků pochybovala, proč by to zrovna teď mělo na osmý pokus už konečně vyjít.

Zvlášť když si vybavíte opakovanou kritiku trenéra Jaroslava Nedvěda směrem ke svým svěřencům. Třeba v lednu po porážce v Brně říkal, že si tým nechce umazat ruce a s takovým přístupem nemá v play off šanci. Za stavu 1:3 na zápasy s Plzní pak kouč pravil, že postrádá osobní statečnost, někteří hráči nejdou před bránu, i kdyby tam měli dostat naloženo, a že „ne úplně všichni jsou nastaveni na stejnou vlnu“.

Zpětně se jeví, že právě tato slova mohla být tím správným budíčkem. Pražané všechny tři „must win“ duely zvládli a zejména v tom rozhodujícím sedmém si počínali jako tým, který přesně ví, jakým způsobem v play off uspět.

Ne jako loni v sedmém domácím semifinále proti Kometě nebo ještě o rok dříve ve stejné fázi soutěže proti Třinci. Nyní Sparta působila jako skvěle promazaný stroj, který přesně ví, jak má po Chlapíkově gólu na 1:0 zkraje druhé třetiny hrát.

Sparta byla v defenzivě znamenitá, a přestože přenechala domácím iniciativu a nikam se nehnala, Škodovka si za celý zápas nevypracovala jedinou opravdu stoprocentní šanci. Ano, můžete namítnout, že pouhých 14 střel na branku (a pouhá jedna ve třetí třetině) v podání Pražanů je tristní číslo, jenže Sparta předvedla v celém utkání (až na dvě přesilovky domácích v závěru) kontrolovaný výkon.

„Chtěli jsme být vyladění na play off hokej. Že nebudeme hrát na individuální výkony, ale na týmový hokej pro play off,“ říkal Nedvěd bezprostředně po postupu.

A byť si to jeho svěřenci uvědomili (nebo spíš přenesli do praxe) až za minutu dvanáct, ukázali, že sílu Sparta má, když se semkne. Že pak dokáže být týmem s velkým T, v němž jeden bojuje za druhého.

Proti Dynamu v semifinále by však jen tohle bylo zoufale málo. Pražané nutně potřebují, aby se ke kapitánovi Filipu Chlapíkovi (ve čtvrtfinále 4+2) a Michaelu Špačkovi (ve čtvrtfinále 1+5) přidali i další útočníci, kteří jsou schopni to kdykoliv vzít na sebe. A nemám tím na mysli Dzierkalse s Hrabíkem ze třetí řady či Rašku ze čtvrté, kteří přeci jen mají v popisu práce něco jiného.

Stačí jen nahlédnout do statistik, jak si v sedmi zápasech proti Plzni vedli další borci, kteří by stejně jako Chlapík se Špačkem měli tým táhnout. Michal Řepík - 0+0. Devin Shore - 0+0. Tomáš Hyka - dvě asistence. Pavel Kousal - jediný gól v prvním duelu. Roman Horák - branka a nahrávka.

Ano, v defenzivní činnosti jim za poslední tři zápasy nemůžete nic vytknout. Způsob, jakým třeba Kousal se Shorem a Horákem padali do střel, zaslouží respekt.

Proti Pardubicím však musejí předvést hokejový kumšt i na druhém konci kluziště. Jen tak bude mít Sparta alespoň šanci čelit největšímu favoritovi na titul.