Článek
„Bylo by hezké, kdyby se mi povedlo dostat do top 10. Já si ale nikdy nedával extra velké cíle, vždycky pro mě bylo hlavní odehrát sezonu ve zdraví. Od toho se může odvíjet všechno ostatní,“ řekl Lehečka před odletem do Austrálie.
Dlouhý předsilvestrovský rozhovor byl tehdy poučný v mnoha ohledech. Ukázal, jak je mladík z Kněžmostu odhodlaný i nachystaný. „Přípravu jsem udělal vážně dobrou, tak uvidíme, jestli se projeví teď nebo až později. Ale projeví se určitě,“ neměl pochyby.
Lehečka se těšil na svůj nejoblíbenější tenisový kontinent, vždyť v Austrálii ovládl dva turnaje ATP a poprvé si zde zahrál grandslamové čtvrtfinále. Minimálně od roku 2024, kdy mu sezonu (i kariéru) vážně narušila únavová zlomenina obratle, ale ví, že velké plány se mohou změnit lusknutím prstu.
Velkolepé tažení Jiřího Lehečky turnajem v Miami zastavil až ve finále Jannik Sinner. Video: Sport.cz
Místo obhajoby titulu si Lehečka v lednu v Brisbane zranil kotník a v Melbourne vypadl hned v prvním kole. Tohle že je ta země zaslíbená?
Kdo Lehečku aspoň trochu zná, tak ví, že se jen tak nezhroutí. Hodiny a hodiny tvrdého prosincového tréninku na Tenerife se přece musely zúročit. Svědkem erupce Lehečkova jedovatého tenisu byla Florida, kde před rokem podobným způsobem exceloval Jakub Menšík. S tím rozdílem, že po výhře nad Novakem Djokovičem pózoval s trofejí pro šampiona.
Proti Lehečkovi ovšem stál italský tenisový robot Jannik Sinner a finálový výsledek 4:6, 4:6 vypadá poměrně jednoznačně. Oproti minulým vzájemným zápasům ale bylo znát, že se český tenista poučil. Vítěz čtyř grandslamových titulů narazil na mnohem větší odpor než třeba loni v Paříži. A navíc na extrémně sledovaném pódiu.
„Když se podíváte na Jannika s Carlosem (Alcarazem), tak se člověk může pořád posouvat. Tím, jak jsou odskočení, mě inspirují. S mým týmem jsme se snažili najít věci, v čem jsou lepší. Třeba s Jannikem hraju na procenta něco hodně podobného, ale jeho kvalita úderů je o dva levely vyšší než moje,“ rozebíral Lehečka.
A právě tuhle mezeru „dvou levelů“ v Miami stlačil víc než kdy dřív. Už nehrál jen o přežití ve výměnách, ale v řadě pasáží je sám určoval a nebál se risku, bez kterého se proti absolutní špičce hrát nedá. Rozdíl mezi českou jedničkou a Sinnerem tak najednou nepůsobí jako nepřekonatelná propast, ale spíš jako konkrétní seznam detailů, které lze systematicky pilovat.
Jak víme, ďábel se skrývá právě v maličkostech, co rozhodují o velkých vítězstvích. A Lehečka se na rychlém americkém betonu přesvědčil, že jeho tenis má parametry na velké věci. Teď půjde o to, aby podobnou úroveň dokázal opakovat v průběhu celé sezony. Pokud zdraví vydrží, útok na elitní desítku bude dalším logickým krokem. Miami tak nemusí být vrcholem, ale spíš začátkem.
