Článek
„Olomouc je pro mě opravdu tak trochu osudovým stadiónem. Já ale na něm také zažil březnovou kvalifikační porážku 0:3 s Dánskem, takže olomouckou bilanci mám za reprezentaci vyrovnanou. Proti Kanadě ji chci naklonit na správnou stranu," usmívá se 21letý záložník.
Krejčí byl členem stříbrné Hřebíkovy devatenáctky a bylo jen otázkou času, kdy zaklepe také na dveře reprezentačního áčka. Hned po šesti minutách zmíněného debutu proti Slovensku přihrál Lafatovi na gól. Ve třetí minutě následujícího duelu v Turecku se první trefy dočkal sám. Jenže třetí zápas s Dány pro něj byl zatím poslední, do áčka se po pauze zase vrací až teď.
„Když už jsem se jednou do reprezentace dostal, tak mě mrzelo, že jsem z ní vypadl. Každý tam chce být. Toužil jsem se do nároďáku vrátit, ale nechtěl jsem se v tom na druhou stranu patlat," líčí letenský talent.
Přidával si, takže krizi překonal
Sám uznává, že na úvod podzimu prostě neměl formu. „Začátek sezóny jsem neměl jednoduchý. Celou přípravu jsem byl zraněný. Ale překonal jsem to. Makal na sobě, v tréninku si přidával. V tom ostatně pokračuji i nyní. Po herní i fyzické stránce se naštěstí cítím mnohem lépe. A věřím, že se budu ještě dál zlepšovat."
Krejčí má věk, aby v roce 2015 mohl nastoupit na domácím evropském šampionátu ještě za jedenadvacítku. Podobně jako Vydra, Kadlec či Kalas však patří do skupiny, která se již posunula do áčka o patro výš a kouč Jakub Dovalil si tudíž není zcela jistý, zda bude mít tyto lídry v nominaci. „Za rok a půl se může stát spousta věcí. S trenérem jsem mluvil, nechám to na něm. Pokud mě povolá, určitě rád nastoupím. Vždyť doma se můžeme pokusit šampionát vyhrát," slibuje Krejčí.
