Rubriky:

Reprezentace

Droppa hraje za reprezentaci v časných ranních hodinách, v Rusku ještě nedostal ani rubl

14. listopadu 2016 19:37 - Praha

Sedmadvacetiletý záložník Lukáš Droppa si jezdí na reprezentační srazy odpočinout od tvrdé ruské reality. V Tomsku za čtyři měsíce ještě nedostal výplatu. Dokonce mu nevadí ani šestihodinový časový rozdíl, takže proti Norům šel na trávníku vlastně ve tři čtvrtě na tři ráno...

 

Zdeněk Pavlis, Sport.cz

Vraťme se ještě k zápasu s Nory. Hodně jste toho oběhal a odbojoval, často jste byl ve vzduchu. Nebrali vás v závěru už křeče?

Braly, proto jsem byl střídán. Ale rozhodně to nebylo kvůli špatné fyzičce. Těch příčin je víc. Vždyť já měl v době začátku utkání tři čtvrtě na tři ráno. To už dávno spím. Ale ospalý jsem na hřišti nebyl, neusínal jsem, na to tam bylo dost rušno (úsměv). Rozdíl mezi Tomskem a Prahou je šest hodin. Hůř ty přechody ale snáším, když se vracím do Ruska. Za poslední měsíc jsem také zhubl o čtyři kilogramy, trochu mi chyběla síla, tělo na to nebylo úplně připravené. Pokud nastoupím proti Dánům, budu na tom jen o čtvrt hodiny lépe (úsměv).

To pro vás musel být zápas hodně náročný...

Byl náročný fyzicky, ale hlavně psychicky. Všichni jsme si uvědomovali, o co jde, že už musíme urvat za každou cenu tři body, bylo jedno jak. K tomu to počasí, sníh, déšť, těžký terén. Asi to nebyl fotbal moc pro oko diváka. Cítil jsem ale, že v tomhle utkání tu smůlu konečně zlomíme. Důležité bylo, že jsme dali brzy gól, pak druhý. Kdybychom nebyli zbytečně nervózní, mohli jsme vyhrát vyšším rozdílem. Když jsme si dali míč do kombinace, Bořek Dočkal rozdával perfektní přihrávky a Norové vůbec nevěděli, jak nás bránit.

Norové hodně cpali míč před branku vzduchem. Byly hlavičkové souboje hodně tvrdé?

My jsme se až zbytečně moc zatáhli, ale pořád byli v bezpečné vzdálenosti od naší branky. Mým úkolem bylo chodit do soubojů před našimi stopery, aby měli možnost míče případně posbírat. Všechny hlavičkové souboje jsem ale vyhrál, takže o balóny museli bojovat kluci přede mnou. Souboje s tvrdými Nory byly opravdu hodně těžké.

Na první sraz jste přijel narychlo, zdá se, že už jste se zabydlel v základní sestavě...

Jsem za tu důvěru velmi rád. Trenér mi dal pokyny, které se snažím plnit. Nejsem tu od toho, abych zápasy rozhodoval a dával góly, ale mým úkolem je vyhrávat osobní souboje. Jak se mi to dařilo, posoudí kouč. Vím, že umím hrát dopředu mnohem lépe, ale tady mám defenzívní úkoly, které se snažím plnit na sto procent.

Ty zmíněné čtyři kilogramy jste shodil proto, že to po vás trenér Jarolím chtěl?

Kvůli tomu ne. Na prvním srazu jsem vážení nestihl. Trenér si možná ani nevšiml, jak na tom jsem. Nic mi neříkal. Ale protože jsem věděl, co po klucích chce, sám jsem si naordinoval, co budu dělat. Měl jsem na to měsíc, chtěl jsem být připravený, kdyby přišla další nominace. Dělal jsem všechno pro to, abych byl stoprocentní, proto jsem zhubnul. Snažil jsem se jít té šanci naproti. Měl jsem motivaci, dělal jsem to kvůli sobě. Současnou váhu jsem měl naposledy asi v dorostu. Na tomto srazu už jsem se vážil a bylo to v pořádku. Vyplatilo se. Tělo si teď musí na nižší váhu zvyknout.

Už přemýšlíte o reprezentačním jaru?

Je to daleko, stát se může cokoliv. Udělám všechno pro to, abych se v mužstvu udržel. První kvalifikační zápas nás čeká se San Marinem, ten musíme také zvládnout. Ještě nemáme nic vyhraného, ale důležité je, že jsme zpátky ve hře.

Není problém národního týmu, že sestava se hodně točí?

Problém ne, ale změny jsou určitě velké. Když máte pevnou kostru mužstva a vyměníte třeba krajní záložníky, není to tak výrazné. Tady se ale mění osa mužstva téměř v každém zápase. Oproti Ázerbájdžánu zůstali stopeři a my dva s Bořkem Dočkalem uprostřed. Kolem nás se pár kluků vyměnilo. Pochopitelně by trenér Jarolím chtěl mít ustálenou sestavu, ale musí reagovat na realitu, nemá tak velký výběr. Za ty čtyři měsíce to může být zase jiné, podle toho, kdo bude ve formě, kdo bude hrát v klubu. Snad bude mít větší možnosti výběru než na podzim. V každém případě já se připravuji tak, abych na tom byl fyzicky i psychicky co nejlépe.

Zmínil jste šestihodinový časový rozdíl mezi Tomskem a Prahou. Jak vůbec snášíte přelety na zápasy v ruské lize?

V Rusku mám největší posun čtyři hodiny, to není tak hrozné. Nedávno jsme hráli na Zenitu Petrohrad v devět večer, to jsem měl jednu hodinu v noci. Snažím se na ty rozdíly připravit už od snídaně. Nehledám výmluvy, tak to prostě je. Vždyť kluci v KHL se musejí vyrovnat i s desetihodinovými rozdíly, a zvládají to.

Je těžké udržet se v základní sestavě Tomsku?

Je, protože na můj post jsou tam další tři čtyři kluci. Když jsem do Tomsku přišel, nehrál jsem první čtyři zápasy kvůli registraci, která nebyla hotová. Od té doby kopu v základu. Jsem rád, že hraju, protože získávám obrovské zkušenosti, které mě posouvají dál. Nastupuju proti výborným fotbalistům, ne jen dobrým, ale nadstandardním, kteří by mohli hrát za nejlepší světové kluby. Hrál jsem třeba proti petrohradskému Witselovi, kterého chce Juventus.

Hrajete v Tomsku na stejném postu jako v reprezentaci?

Trenér Valerij Petrakov taktiku hodně mění, což není úplně ideální. Hrávám defenzívního záložníka, ale v poslední době jsem dostával víc ofenzívních úkolů, někde na pozici Bořka Dočkala, například proti Machačkale trenéra Vrby jsem hrál skoro pod hrotem.

Máte jako reprezentant v Tomsku nějaké výhody?

Vůbec ne! Nehraje to nejmenší roli. Gratulovali mi, ale já musím makat a neustále dokazovat, že na to mám, abych vůbec hrál. Stačí jeden špatný zápas a jdu z placu. Nechci také, aby si někdo říkal, že jsem v reprezentaci a nosím nos nahoru. Je mi jasné, že když vypadnu ze sestavy Tomsku a nebudu hrát, trenér Jarolím mě příště ani nevezme.

Jak těžká je ruská nejvyšší soutěž?

Hodně těžká. V poslední době jsme hráli například se Zenitem, který všechny válcuje v Evropské lize a má na to, aby hrál Ligu mistrů. Také se Spartakem Moskva, který právě s Petrohradem bojuje o první místo, to byl těžký zápas. Je to opravdu kvalitní soutěž.

Drsné počasí vám nevadí?

S tím je to horší. Tomsk je v západní Sibiři a už tam vtrhla zima. A pořádná. Minulý zápas se Spartakem Moskva jsme doma hráli ve dvanáctistupňovém mrazu. O nadcházejícím víkendu jsme měli hrát doma s Grozným, ale utkání bylo přeloženo, protože v Tomsku má být minus sedmadvacet stupňů. Tak ho odehrajeme v Grozném, tam prý bude jen minus pět. Doma budeme hrát s Těrekem až na jaře.

FK Tom Tomsk je předposlední, jaké jsou vůbec ambice klubu?

Ambice byly solidní, hrát v prostředku tabulky. Jenže Tomsk má finanční problémy. Dluží hráčům výplaty. Za ty čtyři měsíce, co jsem v Tomsku, ještě neviděl jedinou výplatu. Všechny to sráží, ambice padají, protože jinak máme na to, abychom hráli kolem devátého místa, což jsme si ukázali na začátku sezóny. Jenže když nechodily výplaty, kluci chvíli stávkovali, netrénovali. Psychika šla dolů. Někteří hráči už to chtěli zabalit, ale tím si nepomůžete, když nehrajete. Zažil jsem to už v rumunském klubu Pandurii, který je v insolvenci, a odkud jsem do Tomsku přišel. Je to těžké, když trénujete, makáte, a nic za to. Máme rodiny... U nás jsou kluci, kteří do Tomsku přišli z jiných ruských klubů, které zkrachovaly, a peníze nedostali třeba už osm měsíců.

S vámi jako by se finanční problémy klubů táhly...

(úsměv). To ano. U mne už je to normální. Jsem na to imunní.

Myslíte, že ty peníze ještě uvidíte?

Peníze nejsou všechno, ale jedno mi to pochopitelně není. Nejvyšší představitel Tomské gubernie, což je něco jako u nás krajský hejtman, dal slib, že do konce listopadu všechny peníze dostaneme.

Co když ne?

Příští zápas nehraji kvůli kartám, pak budou zbývat do konce podzimu ještě tři. Ty se budu snažit odehrát co nejlépe, jako bych hrál o nové angažmá. Třeba si mě někdo všimne a dostanu se do lepšího ruského klubu nebo do jiné země. V každém případě mám ve smlouvě klauzuli, že mohu kdykoliv odejít. Život v půlmiliónovém Tomsku je ale jinak docela příjemný. Byla tam se mnou i moje přítelkyně s devítiměsíční dcerkou.

To si jezdíte na reprezentaci odpočinout...

Přesně tak. Modlil jsem se, aby mě trenér Jarolím povolal a vypadl jsem alespoň na chvíli z Tomsku. Když pozvánka přišla, strašně jsem se těšil. Přijel jsem si vyčistit hlavu, nemyslím na to, že jsem nedostal žádné peníze. V nároďáku je skvělá atmosféra, přijdu na jiné myšlenky, odpočinu si.

Karel Felt, Právo

Zrušit


Časová osa: Reprezentace

Filtr článků - Reprezentace