Článek
Bearzot vedl italskou reprezentaci v letech 1975 až 1986 na třech mistrovstvích světa a celkem byl na lavičce "squadry azzurry" ve 104 zápasech. Během hráčské kariéry nastupoval za Inter Milán, Catanii a FC Turín, jednou si zahrál za reprezentaci.
"Byl pro mě jako otec. Vděčím mu za všechno, bez něj bych nikdy nedosáhl toho, čeho jsem dosáhl," řekl agentuře ANSA se slzami v očích nejlepší střelec mistrovství světa ve Španělsku 1982 Paolo Rossi. Bearzot ho vzal zpět do národního týmu po dvouletém trestu za účast v korupčním skandálu a Rossi se mu na MS odvděčil šesti vstřelenými góly.
"Byl to neuvěřitelně čestný člověk, symbol typického Itala z pracující třídy. I když to nebyl vědec nebo umělec, zůstane jedním z velikánů dvacátého století," dodal Rossi na adresu muže s typickou dýmkou.
Bearzot zemřel shodou okolností přesně v den 42. výročí úmrtí Vittoria Pozza, jenž dovedl Itálii k titulům na MS 1934 a 1938. Výsledky těchto dvou mužů dokázal napodobit pouze Marcello Lippi, pod nímž se stali Italové světovými šampiony v roce 2006.
"Bearzotova smrt bolí. Když jsem trénoval národní tým, vždycky mě a italské mužstvo podporoval. Často jsme se vídali a mluvili spolu," uvedl kouč, jenž stejně jako Bearzot po neúspěšné obhajobě čtyři roky po zisku titulu u reprezentace skončil. "Jsem pyšný na to, že jsem v historii sportu spolu s velikány, jako byl on," dodal Lippi.
