Článek
„Nedokážeme proměnit ani vyložené příležitosti. V koncovce absolutně selháváme, jsme sterilní," lamentoval Václav Jílek, trenér Sigmy, když Hanáci opouštěli stadion ve Štruncových sadech po dvoubrankové prohře.
Přitom jeho svěřenci měli ještě v průběhu první půle doslova super šanci na vyrovnání, jenže Pavel Dvořák z malého vápna napálil míč jen do brankáře. „Stačilo prostě míč poslat jinam, jenže já trefil přímo Hrušku. Jednoznačně moje chyba. A dost zásadní, protože kdybychom vyrovnali, dost možná se zápas vyvíjel jinak. Bohužel to v mém podání není první zahozená tutovka," hořekoval devětadvacetiletý útočník Sigmy.
„Jenže v podání kluků není lepší řešení otázkou tréninků, ale sebevědomí. Potřebovali bychom nějakého šmudlu, který spadne do sítě soupeře a pomůže nám k bodovému zisku," přemítal Jílek.
Dvoubrankovou prohru kousal těžko. „Protože jsme Plzni vítězství darovali. Moji hráči měli za úkol domácím nedopřát prostor pro brejky. Sice byli Plzeňští dvacet minut více na míči, ale vyloženou šanci neměli. A pak vyrobíme triviální ztrátu a inkasujeme," posteskl si Jílek, když si vybavil okamžik před první brankou Západočechů, kdy se Houska rozhodl k přihrávce napříč vlastní polovinou, ale míče se zmocnil Petržela a výsledkem byla trefa Chorého.
„Nejde přitom o první případ. V naší situaci si nemůže dovolit vymýšlet složitosti, které předvádíme. Je potřeba hrát jednodušeji. Byť to klukům opakujeme, neshledává se to s odezvou. Takže jediným řešením je, že prostě sáhneme do sestavy," krčil rameny Jílek, když Sigma počtvrté v řadě zůstala bez bodového zisku a zůstala trčet na čtrnácté příčce.
