Článek
Docela mizérie. Po slibném rozletu k ligovým výšinám jste už v pátém zápase v řadě nevyhráli a tabulkou se propadáte níž a níž. V čem je příčina?
Všechno začalo domácím utkáním s Brnem, v němž jsme inkasovali vyrovnávací branku ve třetí minutě nastavení a uhráli jen remízu 3:3. Od té doby nás provází smůla a trápí koncovka... Když jsme hráli se Zlínem, vystřelil soupeř dvakrát na naši bránu a byly z toho góly. A v dalších střetnutích jsme zase dopláceli na neproměňování šancí. Tedy až na duel na Slavii.
V něm jste selhali na celé čáře a domácím nebyli schopni vzdorovat. Čím si to vysvětlujete?
Vůbec jsme se nedrželi toho, na co jsme se chystali a co jsme měli hrát. Slavia byla rychlejší, důraznější, vyhrávala osobní souboje, trestala nás brejky, školila nás právě v tom, na co jsme se připravovali.
Docela paradox, že jste se zvedli a začali vzdorovat až v momentě, kdy jste o dvě branky prohrávali a navíc jste měli na hřišti jen deset mužů, protože střídající Matějovský musel po druhé žluté předčasně ze hřiště.
Konečně jsme totiž hru zjednodušili, dávali si delší míče a praktikovali to, co jsme chtěli hrát celý zápas.
To ale jen proto, že vás při celém seriálu vyložených slávistických šancí zachránil brankář Diviš...
Skutečně nás podržel, protože nebýt jeho, mohli jsme dostat daleko víc gólů. Musím uznat, že Slavia byla lepší a vyhrála naprosto zaslouženě.
