Rubriky:

1. liga

Gólmanský talent Jedlička chtěl být jako slavnější bráška. Skončil ale v bráně jako táta a děda

19. července 2017 21:24 - Praha

Na nedávném mistrovství Evropy fotbalistů do 19 let v Gruzii patřil Martin Jedlička k oporám českého týmu, který vybojoval bronz. O finále přišel pět sekund před koncem nastavení v bitvě s pozdějšími šampióny Angličany. Teď už polyká dávky v přípravě s Mladou Boleslaví, kam zamířil z Příbrami. Na to, že chtěl být kanonýr a postrach brankářů jako jeho starší bratr Jakub Řezníček už skoro zapomněl, jak přiznal v rozhovoru pro Sport.cz a Právo.

 

Dominik Bakeš / CNC / , Profimedia.cz

Nešťastný gól od Angličanů jste se spoluhráči obrečeli. Už tenhle krutý zážitek přebolel?

Kdepak a asi hned tak nepřebolí. Pořád mám ten moment v hlavě... Říkám si, že jsme něco měli udělat líp, přemílám to zprava doleva. Prostě mě ten gól a vyřazení pořád strašně štve. Můžete si dokola opakovat, že máte bronz, což je super výsledek, že jsme pozdějším mistrům Evropy byli vyrovnaným soupeřem, dokonce jsme je přestříleli, jenže ten pocit, že jsme byli takový kousíček od finále, to se prostě jen tak z hlavy vymazat nedá. Trenér Suchopárek věřil, že můžeme vyhrát titul. My také... Bohužel, k fotbalu patří i takhle trpké zkušenosti. Věřím, že i taková mě posune dál. Zklamání ale pořád cítím.

Bylo to největší zklamání v dosavadní kariéře?

Jedno ze dvou největších. Loni v únoru jsme hráli v osmifinále Youth League, což je dorostenecká obdoba Ligy mistrů, doma s Benfikou Lisabon. Zápas po nerozhodném výsledku 1:1 došel až k penaltám, ale ty jsme prohráli 3:5. Měli jsme obrovský sen, postoupit a zahrát si proti Realu Madrid. Bohužel... Sice nám osm tisíc diváků v Příbrami tleskalo vstoje, ale vyřazení strašně bolelo, protože to byla báječná jízda soutěží. Teď jsem podobné zklamání zažil podruhé na mistrovství Evropy, a Matěj Chaluš se mnou... Zatím na velký fotbalový úspěch čekám a věřím, že přijde.

Jste Příbramák a Jedličkové tady byli už po dvě generace výbornými brankáři. Vy jste už třetí. Po kom jste podědil gólmanské geny?

Děda i strejda Oldřichové chytali, táta Roman také. Řekl bych, že po všech třech.

Do brány jste nejspíš musel...

No... Neměl jsem jinou možnost (smích).

Takže se vám mezi tyče nechtělo?

Ze začátku ani trochu. Naštěstí mě to docela brzy začalo bavit a po pár tréninkách v bráně jsem se chytil a už jsem v ní zůstal.

Kam vás to na hřišti táhlo?

Do útoku. Chtěl jsem dávat góly jako můj starší bráška Kuba Řezníček, který je teď v Plzni. Viděl jsem ho denně, jak kope do balónu a dává góly. Chtěl jsem být jako on.

Může znít překvapivě, že jste bratři...

Máme společnou maminku, ale můj táta ho vychovával od dětství, svého taťku ani nepoznal. Takže my to bereme tak, že jsme vlastní bráchové. A máme spolu výborný vztah, voláme si prakticky denně.

V červnu jste přestoupil do Mladé Boleslavi. Poperete se o post jedničky s Jakubem Divišem a Luďkem Vejmolou?

Když jsem s Mladou Boleslaví začal jednat a přišel už v polovině června na začátku přípravy, sedli jsme si se šéfem klubu Josefem Dufkem. On mi řekl, že mě chtěli hlavně s výhledem do budoucnosti. Jsem teď vlastně trojka, Jakub s Luďkem jsou jedna a dvě. Spíš počítám, že půjdu na hostování někam do druhé ligy, kde bych pravidelně chytal a otrkal se v seniorském fotbale. Ale zatím se připravují s boleslavským áčkem. Ještě také dolaďujeme detaily mojí smlouvy, věřím, že to klapne.

Vám tahle pozice nevadí? Jste medailista z mistrovství Evropy.

Mně ta role trojky opravdu nevadí, jsem mladý, můj čas přijde, když se přičiním. Jsou tu zkušenější kluci, Jakub i Luděk mi pomáhají.

To byste se mohl na hostování vrátit do Příbrami, kde máte šanci po odchodu Aleše Hrušky o místo jedničky bojovat...

Tak to moc nevidím... Když mi v Příbrami skončila smlouva, odešel jsem jako volný hráč. Nerozešli jsme se ve zlém, ale tím, že jsem šel zadarmo, tak to pro Příbram nebylo ideální...

Co vaše reprezentační ambice. Na řadě je dvacítka, nebo byste raději tuhle kategorii přeskočil?

Budu upřímný, chtěl bych se probojovat už do jednadvacítky. Všichni tři gólmani v ní skončili. V ročnících 1996 a 1997 není mezi brankáři tak silná konkurence. Po šampionátu devatenáctek cítím šanci a chci se o ni poprat.

A když to nevyjde?

Tak sice budu zklamaný, ale budu makat dál. Věřím, že ta šance jednou přijde. Tím rozhodně nechci říct, že bych dvacítkou nějak opovrhoval. Pokud budu nominován, rád přijedu, ale raději bych o ten krůček výš.

Což takhle rovnou do áčka...

Tak vysoko nemyslím, to je daleko a hlavně velikánský sen. Jdu krok za krokem. Pravidelně chytat mezi seniory, k tomu ideálně ta reprezentační jednadvacítka, pak se prosadit v Mladé Boleslavi. Dál nepřemýšlím. Třeba snad jednou... Ale já jsem byl vychován tak, že mám zůstávat nohama na zemi. A toho se držím.

Máte svůj brankářský vzor?

Jana Oblaka z Atlétika Madrid. Líbí se mi jeho styl. Je to prototyp moderního gólmana. Ukazuje nám mladým cestu.

Karel Felt, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: 1. liga

Filtr článků - 1. liga


Podsekce:

       
  • Souhrn
  • Výsledky
  • Kalendář
  • Tabulky

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..