Článek
Byl pro vás šok, když vám vedení Sparty oznámilo, že s vámi už nepočítá?
Náznaky jsem žádné neměl, ale vyloženě šok to nebyl. Je to stejné jako v jakékoliv práci, prostě jsem dostal padáka. V minulé sezóně jsme hodně inkasovali. Zápasů jsem odehrál celkem dost a byl jsem v souvislosti s těmi góly propíraný. Moje forma nebyla ideální. Vedení se takhle rozhodlo a já to respektoval.
Naštvaný tedy nejste?
Spíš zklamaný ze sebe. Kdyby moje výkony byly lepší, nikdo by mě neřešil. Nedá se nic dělat, je to už pryč a život jde dál.
S trenérem Andreou Stramaccionim jste svou situaci probíral?
Ne, s ním jsem se naživo ani nesetkal.
Co jste říkal na rozpačitý vstup Sparty do sezóny?
Sparťanské vedení a fanoušci možná čekali, že to od začátku bude klapat. Vytvořili na sebe docela velký tlak a měli hromadu očekávání, ale pak se ukázalo, že je těžké, aby to s hodně pozměněným týmem okamžitě šlapalo. Ale Sparta má tak kvalitní hráče, že je otázkou času, kdy se dostaví výsledky.
Na půlroční hostování jste odešel do Dukly. Zvažoval jste i jiné nabídky?
Nějaké varianty byly, ale já moc rád kývl Dukle. Díky tomu jsme s rodinou mohli zůstat v Praze, kde jsme velmi spokojení. Máme dvě malé děti, které tu chodí do školky. Nemuseli jsme se nikam narychlo stěhovat a já se mohl dát zdravotně a fyzicky do pořádku.
Jak se na Julisce zatím cítíte?
Kluci v kabině jsou super a podmínky mám dobré. Je to rodinný klub, který má tradici. Je to jiné než ve Spartě, kde byl mnohem větší tlak. Navíc tu působí výborný kondiční trenér Lukáš Stránský, s nímž jsem doháněl manko, protože jsem kvůli zranění neabsolvoval letní přípravu.
Kvůli tříslům jste nehrál pět měsíců. Kdy vaše trable začaly?
V půlce jara. Poslední dva zápasy loňské sezóny jsem už vynechal. Přes dovolenou se to nespravilo a musel jsem to řešit radikálně. Zvolil jsem operaci, protože konzervativní léčbou by to mohlo trvat týden, ale také třeba i půl roku. Teď to musím zaklepat, tříslo drží.
Lukáš Stránský je respektovaný odborník. Jaké byly pod ním tréninky?
Jiné, hodně silové. Nebyl jsem na to zvyklý. Kopce, výběhy do schodů, výpady, spousta posilovacích cviků. Připadal jsem si, že jsem do té doby vůbec nic nedělal. Bylo to takové zvláštní. Ale teď už jsem do toho nějak najel a cítím se dobře.
Zkraje to tedy bylo náročné?
Pamatuju si, že jsme měli na Julisce trénink, který byl skoro celý bez balónu. Pak jsem šel ještě běhat tady dolů schody, protože jsem doháněl manko. Docela dost se mi třásly nohy. Ale totéž měli i jiní kluci, když jsem se pak s nimi bavil.
V přípravě dost používáte různé expandery, gumy. Vyhovuje vám to?
Každý trenér má jinou filosofii. Lukáš si zakládá na síle, výbušnosti a dynamice. Máme asi nejdelší rozcvičku před zápasem ze všech týmů v lize. Vlastně jeden poločas máme v nohách už před utkáním (smích).
Po zranění jste poprvé naskočil do zápasu jedenáctého ligového kola se Slováckem. Jak jste se na hřišti cítil?
První poločas celkem dobře, ale ve druhém už mi trochu docházely síly, protože se hrálo nahoru dolů. Ale fyzicky jsem se cítil docela v pohodě, nic mě nebolelo. Kluci mi navíc na hřišti pomohli. Jen škoda, že jsme nevyhráli.
Jak vám fungovala spolupráce se zkušeným stoperem Jiránkem?
Z Martina vyzařuje klid. Na hřišti jsme spolu mluvili. Věděli o hráčích, jak kdo běhá. Pomohli jsme si a nebyl žádný problém.
V Dukle jste na hostování do konce roku. Budete chtít na Julisce pokračovat?
Zatím to neřeším. Odehrál jsem jeden zápas a jsem hlavně rád, že držím zdravotně. Necháme to až na zimní přestávku. Teď se soustředím jen na Duklu, abych pomohl mužstvu.
Máte za sebou angažmá v Dněpropetrovsku. Láká vás zkusit ještě zahraničí?
Nebránil bych se tomu. Záleží ovšem, o jakou destinaci by šlo, protože mám rodinu. Opravdu se ale nedívám tak dopředu. Teď řeším jen sobotní zápas v Brně.
Právě ve Zbrojovce jste fotbalově vyrůstal. Je to pro vás stále specifický duel?
Kdykoliv jsme hráli se Spartou v Brně, měl pro mě zápas jinačí nádech. Vždy jsem se tam chtěl ukázat a zavzpomínat na stadión, kde jsem odehrál první ligový zápas. Navíc se na mě přišla podívat celá rodina.
Hráči i vedení Brna se obměnili. Je v klubu stále někdo, koho si pamatujete?
Jsou tam ještě maséři, kteří byli ve Zbrojovce i za mého působení. Na hecování ale nedojde, už jsme od sebe dlouho odříznutí.
Kolik rodinných příslušníků a kamarádů dorazí v sobotu do hlediště?
Tak deset lidí navíc by tam mohlo přijít (smích). Celkově v Brně teď moc fanoušků nechodí. Start měli špatný a herně se jim moc nedařilo.
Brno je v tabulce předposlední a potřebuje body, očekáváte o to těžší utkání?
Pod novým trenérem se zvedají. Ale chceme tam vyhrát, protože jsme venku ještě nebodovali. Snad se nám to podaří.
