Článek
Svlékl dres a běžel k rozvášněnému boleslavskému kotli. Když se po slavnostním ceremoniálu dostatečně potěšil s pohárem, ještě dlouho se podepisoval fanouškům, mezi něž se znovu přibelhal. „To jsou křeče, klasika,“ mávl rukou.
Titul jste obhájili. Bylo ale vidět, že vítězství vás jen tak neomrzí.
To je neskutečný pocit, když z vás jdou emoce ven. A je skvělé, že je můžeme sdílet s fanoušky, kteří s námi jezdí celou sezonu. Je to odměna i pro ně. Tohle byl náš předsezonní cíl a jsem rád, že jsme to zvládli. Každý hráč, člen realizáku i fanoušek do toho dal maximum. Je náročné vyhrát jednou a obhájit to. Respekt všem. Vyhrávat mě nepřestane bavit a dávání gólů je moje vášeň.
Vyhrát všechny zápasy v sezoně nikdo před vámi nedokázal, ani Tatran v letech své dominance. V čem je výjimečnost současného kádru Mladé Boleslavi?
Začíná to na tréninku. Rivalita je velká, máme tři silné lajny, které se předhánějí. Žene nás vpřed, že na tréninku nikdo nechce prohrát. Vytvoříme si intenzitu už během týdne a zápasy o víkendu jsou odměna. Tam chceme prodat, co umíme. Když prohrajete na tréninku, příště chcete být lepší, to mě neskutečně baví. A když se nedaří jedné lajně, pomůže ta druhá. Pokračuje to posilovnou, individuálním přístupem k životosprávě. A když se všechno sečte, vzniká z toho tohle krásné.
Viděli jste na Tatranu velkou touhu vaši sérii ukončit?
Viděli. Každý, kdo proti nám hraje, má extra motivaci. Není jednoduché být pořád v pozici, kdy vás někdo loví. Byly tam zápasy, kdy jsme otáčeli čtyřgólové manko, se Spartou rozhodli v poslední sekundě. Není snadné to držet. Na začátku byl Tatran hodně nahecovaný, z toho pramenil i první gól.
Před zápasem jste doufal, že se vám tentokrát povede vstup do zápasu, ale opět jste prohrávali.
Já asi musím každé superfinále na začátku prohrávat, to je čtvrté za sebou, asi moje tradice. (úsměv) Bylo to hektické, nebylo snadné se zase do zápasu dostat. Postupně jsme ale přebrali otěže. Rozhodla fyzická stránka, vyhrávali jsme souboje, což byl rozdíl. Tatran jsme moc nepouštěli do střeleckých pozic.
Zápas měl emoce, strkanice. Za roky rivality s Tatranem už navzájem víte, komu se jak dostat pod kůži?
Mně to vyhovuje. Je to sport, snažíte se dostat soupeřům do hlavy, trochu se požďuchat, hodit do toho emoce. Myslím, že lidi to baví a nás taky.
Jak vás hřeje překonání bodového rekordu celé sezony?
Zní to hezky. Já se o něm dozvěděl až na tiskové konferenci před zápasem, do té doby jsem o něm nevěděl. S klukama jsme se bavili, že by bylo fajn takhle sezonu uzavřít. Jsem rád, že jsem rekord pokořil, ale hlavně, že to pomohlo týmu.
Navíc jste překonal statistiku Jiřího Curneyho, jehož rekordy byly považovány za téměř nepřekonatelné…
Karas je skvělý hráč, těší mě, že se to povedlo. Děkuju trenérům, jak mě posouvali, i spoluhráčům, kteří mi tvořili prostor. Mám štěstí, že s nimi můžu hrát. Rekordy jsou od toho, aby se překonávaly, tak jsem zvědav, jak někdo pokoří potom mě. (úsměv)
Na Instagramu jste se s manželkou mohli pochlubit, že čekáte potomka. I rodinná pohoda vám pomáhá na hřišti?
To je nádherné. Žena všechno skvěle zvládá, jsem rád, že se nám daří, miminko prospívá.
