Článek
Jedenáct bodů ze zbývajících sedmi utkání vyneslo Brno ze dna tabulky na dvanácté místo. Jak jste to dokázal?
Nastoupil jsem k týmu za nesmírně složité situace. Zbrojovka měla takřka v třetině soutěže čtyři body, což bylo katastrofálně málo. Povedlo se mně ale kluky zvednout psychicky. Snažil jsem se jim co nejsrozumitelněji vysvětlit, co po nich chci na hřišti. Do té doby bylo v Brně zvykem převážně nakopávat míče do šestnáctky bez ohledu na to, kolik je v ní spoluhráčů. To se mi podařilo změnit. Třeba při vítězství v Jihlavě jsme oba góly vstřelili po vydařených kombinačních akcích. A důležité bylo, že jsem v dorostu objevil mladičkého Zikla, který se chytl a na konci podzimu nám na hrotu hodně pomohl.
Jste tedy s výchozí pozicí pro jarní odvety spokojený?
Ještě lepší by bylo, kdybychom porazili Duklu, kterou jsme doma dostali pod veliký tlak, avšak museli jsme se spokojit s bezbrankovou plichtou. Máme ale patnáct bodů a z nejhoršího jsme venku. I tak nás ovšem čeká tvrdý boj o záchranu. Musíme se na jaro dobře připravit. A pochopitelně budeme chtít kádr přes zimu vhodně doplnit. Uvítal bych tři či čtyři posily.
Na jakých postech?
Sháníme do každé řady hotového fotbalistu. Chci, aby ti, co přijdou, nám byli schopni okamžitě pomoct. Hodláme to řešit převážně hostováními. Široký kádr mají kupříkladu Plzeň, Slavia či Sparta, zúžit se ho chystá i Zlín. Několik borců mám vytipovaných, uvidíme, koho se podaří přivést. Jde vesměs o Čechy a Slováky, cizinců máme v mužstvu dost. Mezi vyhlédnutými borci je také útočník Řezníček, který v létě odešel z Brna do Plzně.
Oslovujete hráče sám?
Ano. Chci, aby cítili trenérův zájem. Je pochopitelné, že v tom často hrají roli vazby z minulosti. Seznam pak předám majiteli klubu, další jednání už nechávám na něm.
Před Brnem byla vaší poslední trenérskou štací Plzeň. Je hodně odlišné působit u týmu, který hraje o titul, než u celku usilujícího o záchranu?
Pochopitelně. Rozdíl je hlavně ve skladbě kádru, která závisí na ekonomických možnostech. Člověk musí být schopen odhadnout, na co mužstvo má, a tomu přizpůsobit způsob hry. Ten musí být v obou případech účelný, aby přinášel body. Ty jsou vždycky nejdůležitější. Já proto příliš neuznávám termín krásný fotbal. Nejde o krasobruslení. Tak jako se všem mužům taky nelíbí stejná žena, tak ani všichni fanoušci nejsou přece vyznavači totožného herního stylu.
Může i klub, jenž nemá peněz nazbyt, útočit na čelo ligové tabulky?
Jednou za čas je to možné. Příkladem je mimořádně podařený podzim Olomouce. To je ale hodně specifický případ. Sigma si prošla v uplynulých sezónách dvěma sestupy, což její hráče zocelilo. Takovou cestou ale zřejmě další týmy jít nechtějí. (úsměv).
Kde by se tedy podle vás mohla pohybovat třeba Zbrojovka, kdyby neměla tak hrozný vstup do soutěže?
Miluji historii, a tak dobře vím, že před lety získala na legendárním stadiónu za Lužánkami titul. Teď je ale v jejích reálných možnostech střed tabulky. Když hráči budou podávat výkony na hranici svých možností a budou se jim vyhýbat zranění, může to být s trochou štěstí i o něco výš. Ale asi ne dlouhodobě.
V Brně máte smlouvu do léta 2019. Dodržíte ji?
Momentálně přemýšlím výhradně o tom, abychom se na jaře co nejdřív zachránili. Ale stejně jako hráči, tak i trenéři zvažují každou nabídku, která by je posunula někam dál. Kupříkladu ze zahraničí. To ovšem není u mě na pořadu dne. Takovou situaci bych případně řešil, až by nastala.
Jak pohlížíte na změnu systému ligové soutěže, v níž v příští sezóně budou po tradičních třiceti kolech ještě následovat duely ve skupinách?
Zvýšení počtu utkání jednoznačně vítám. Přinese to ovšem i negativum. Za rok se bude hrát liga až skoro do Vánoc, a to skutečně netuším, kde budou týmy ve špatném počasí trénovat. Už teď jsme s tím měli problémy, pokud napadl sníh.
Prozradíte, jak ovlivnil vaši hráčskou a trenérskou kariéru strýc Ján Pivarník, který se podílel na zisku titulu pro Československo na ME v roce 1976 v Bělehradě?
Denně mě bral na tréninky, především díky němu jsem se fotbalu věnoval odmala. Bylo mi tehdy teprve devět, ale pamatuju si, jak jsme celá rodina při závěrečném turnaji evropského šampionátu fandili. Hodně jsem si pak od něho vzal i pro trenérskou práci. Vždyť odkoučoval spoustu zápasů v arabském světě, byl v Austrii Vídeň a s Jozefem Venglošem i ve Sportingu Lisabon. Jeho zásluhou jsem se naučil o fotbale dost přemýšlet.
Jako rodák z Piešťan jste si po rozpadu federace zvolil české občanství, přesto mluvíte převážně slovensky...
Já bych řekl, že spíš československy. Manželka je Slovenka, proto s ní hovořím slovensky. Děti ale tady vyrůstají, a tak se na ně snažím mluvit česky.
