Hlavní obsah

Buldok, který vystupuje ze stínu. Už si víc věřím, říká Doležal. Naposledy sejmul Liberec

Hynek PreislerSport.czPrávo

Je jedním ze symbolů jablonecké jarní jízdy pod koučem Petrem Radou. Naposledy útočník Martin Doležal rozhodl prestižní 48. Podještědské derby s Libercem. Svou čtvrtou jarní trefou. A možná vás jeho statistiky překvapí. Schválně, řekli byste, že z elitních ostrostřelců jen on drží krok s Davidem Lafatou, když za posledních šest sezón dokázal vždy dát alespoň pět branek? Přesto lze říci, že zásahy (má jich už 43) střádá tak trochu nenápadně, ve stínu. Na jaře však vyčnívá.

Foto: ČTK

Martin Doležal se raduje z prvního gólu Jablonce proti Liberci.

Článek

Cítíte to tak také?

Je pravda, že se moc neprojevuju. Jsem prostě takový typ. Ale čím jsem starší, nebo čím jsem v Jablonci delší dobu, tím je to lepší.

Co si mám pod tím představit?

Myslím, že dřív jsem byl docela zakřiknutý. Je logické, že se více píše o hráčích, kterým se daří. Nebo o posilách. Třeba teď k nám přišel Honza Chramosta, takže se o něm píše více. Když jsem přestoupil do Jablonce, hrával jsem. Ale pak přišel Standa Tecl s Wagym (Tomáš Wágner) a trenér mi říkal, že hrávat nebudu. Vždy jsem se však postupem času do sestavy zase svým buldočím stylem dostal. Mojí chybou taky bylo, že když jsem se dostal do šance, často jsem ji neproměnil. To byl asi ten zásadní problém, že se o mně třeba tolik nepsalo nebo nepíše. Ale zase nějak zásadně to nevnímám (úsměv).

Přitom snad jen David Lafata nastřílel stejně jako vy už šestou sezónu po sobě alespoň pět a více branek, registrujete to?

Je pravda, že se často rozstřílím až ke konci sezóny. Vždy si říkám, že je škoda, že se nehraje ještě o chvilku dýl (úsměv). Samozřejmě vím, kolik jsem dal gólů, ale že to mám až tak stabilní, to jsem si neuvědomil.

Na druhou stranu je pravda, že jste nikdy nepřekročil hranici deseti branek za sezónu.

To je fakt. Vždy jsem si říkal, že bych deset a víc gólů dát mohl, ale zatím se mi to nepodařilo. Ale ještě není konec... Ovšem když se to nepovede, nevadí, svět se nezboří. Podařit se to může příště.

A dovolte ještě jeden statistický údaj. Stále čekáte na premiérový hattrick, přitom dva góly v jednom utkání jste zaznamenal už pětkrát.

(úsměv) Hattrick mi zatím dopřán nebyl. V hlavě to mám, že by se to mohlo povést a určitě bych ho chtěl někdy dát.

Takže když to přeženu, nejvíce do povědomí jste zatím vstoupil při kontroverzním přestupu z Olomouce do Jablonce. Mrzí vás, že to tak může hodně lidí vnímat?

Spíše mě mrzí, jak to vzali lidi v Olomouci. Myslím, že doteď ani neví, jak to bylo...

Klidně to zopakujte...

Nechci se tím už zaobírat. Uvěřili tomu, že jsem podrazil Sigmu, jenže tak to samozřejmě nebylo. Je pravda, že jsem neodešel v dobrém, ale nejsem žoldák a zrádce, jak si oni myslí. Prostě jsem postoupil v kariéře někam dál. Když jsme tam na podzim hráli s Jabloncem dva zápasy skoro po sobě, v lize a v poháru, cítil jsem to už při rozcvičce. Když při ohlášení sestavy řekli moje jméno, půlka stadiónu začala bučet a nadávat a při standardce na mě lidi řvali z tribun. Snažil jsem se to nevnímat, ale když jsem střídal, celý stadión na mě bučel. Až takovou reakci jsem nečekal. Myslel jsem, že to bude nepřátelský, ale že tam bude i po takové době taková nenávist? To bylo zvláštní.

Máte kvůli tomu proti Olomouci větší motivaci?

Samozřejmě, mám tam spoustu kamarádů. Chtěl jsem dát gól, i když vím, že by to pro mě bylo asi ještě horší. (úsměv) Ale když se bavím s kluky, co tam jsou, tak ti to berou úplně v klidu, s těmi jsem zůstal v kontaktu. Myslím, že fotbal tam pokazilo vedení a až teď se to tak nějak napravuje... Každopádně proti Olomouci to pro mě bude specifický zápas asi až do konce kariéry. Až tam přijedeme příští rok, myslím, že to bude vyhrocený stejně. Pokud se mi nepodaří vystřílet nějaký zahraniční angažmá.

Na jaře k tomu našlápnuto máte. Dáváte góly, vyhráváte spoustu soubojů. Kdy naposledy jste se cítil na hřišti takhle dobře?

Asi když jsem začal hrát pravidelně ligu v Olomouci a dařilo se, dával jsem góly. Pod trenérem Pivarníkem jsem se cítil výborně. Teď je to podobné. I když tehdy to bylo možná ještě o malinko lepší, ale teď se to nastartovalo výborně a pokud to udržím, může to být klidně ještě lepší.

V čem spočívá vaše jarní proměna?

Je to o klidu, který mi dodal trenér. Na začátku přípravy jsem šance nedával. Snažil se mě uklidnit a zatím to asi funguje. Samozřejmě jsem rád, že tam konečně góly začaly padat, protože na podzim jsem měl fakt hodně šancí a dal jsem jen jeden gól. Z tohoto pohledu jsem rád, že teď týmu pomáhám.

Jak vám trenér Rada konkrétně pomohl, můžete to přiblížit?

Furt mi dodává sebevědomí. Chce, abych si více věřil a v zakončení byl klidnější. A musím říci, že mi hodně důvěřuje. Teď už si i víc věřím v zakončení. Myslím, že to takhle cítí i spoluhráči. Vidí, že dokážu vpředu udržet balóny a připravit pro ně šance a sami mi je také připravují. Fakt musím říci, že trenér Rada má na mě dobrý vliv, vycházím s ním výborně. Strašně mi to pomohlo. A stejně i dalším klukům, u kterých to bylo takové nemastné neslané. Myslím, že teď to šlape celému týmu. Stmelil nás. A možná je to fakt tím, že s námi žije celých devadesát minut. Neustále nás povzbuzuje, křičí na nás. Chce, abychom byli koncentrovaní a vydali ze sebe maximum. A hlavně, abychom prodali svoje přednosti, to, v čem je každý silný. Hodně hráčům tohle zvedlo sebevědomí.

Čím zvýšil sebevědomí vám?

Neustále mě nutí, abych to bral víc sám na sebe a nehledal ještě spoluhráče. Dřív jsem to dělal, aby to dali třeba do prázdné brány. Chce to po mně i na tréninku. Když se někdo dostane do šance, má to vzít sám na sebe a zakončit. Myslím, že pro nás tohle bylo hodně důležitý. Začali jsme si víc věřit a na hřišti je to vidět.

A potřeboval jste zvýšit sebevědomí? Vždyť v Jablonci jste služebně nejstarším hráčem.

Vím to. Bavili jsme se o tom, když skončil Mára (Kysela). Ještě je tady Vojta Kubista. Všichni odešli nebo skončili a já jsem zůstal. (úsměv) V zimě byly nějaké nabídky, ale pan Pelta říkal, že mě nikam pustit nechce. A možná i to mi dodalo sebevědomí, že je tady o mě stále zájem. Sám na sobě jsem cítil, že bych možná potřeboval změnu, ale trenér Rada mě dokázal nabudit. A jsem strašně rád, že jsem zůstal. Vidím i na spoluhráčích, že mi věří, že se o mě mohou opřít. Doufám, že to bude pokračovat.

Může otázka sebedůvěry souviset i s tím, že typ útočníka jako vy to často u fanoušků nemá jednoduché?

Je fakt, že když jsem do Jablonce přicházel, lidi říkali, že nejsem žádná posila. Ovšem myslím, že postupem času jsem si je získal. Samozřejmě, že pro vyšší hráče je to složitější. Lidi mají rádi spíš fotbalisty, kteří přes dva tři hráče přejdou, nahrají do šance. Já tam jsem od toho, abych vyhrával souboje. Ale myslím, že jsme s trenérem Radou už i na tomhle zapracovali a mám teď i lepší rozehrávku. V tom jsem se podle mě o dost zlepšil. Soupeře už dokáži také obejít a góly taky připravovat. Více si prostě věřím.

Když nedáte šanci, lámete si s tím hlavu dlouho?

Musím říci, že dřív jsem si to bral hodně. Furt jsem nad tím přemýšlel a hodně trenérů mi taky vyčítalo, že to nehodím za hlavu. Říkali, že to tak prostě je a že druhou šanci už proměním. Jenže furt jsem nad tím přemýšlel. Když jsem přišel domů, strašně jsem si to vyčítal a přemítal, proč jsem to neudělal jinak a proč právě takhle. To se pak projevilo i na sebevědomí. Když jsem šel do šance, někdy jsem si v duchu říkal, jen abych to proměnil a co se stane, když to nedám... A tohle už poslední dobou vůbec nevnímám. Když šanci nedám, tak to zahodím a neřeším to.

I díky Radovi. Řekněte mi, znal jste se s ním předtím?

Ne, z jiných klubů jsem znal jen ten jeho bouřlivý styl...

Ptám se kvůli tomu, že když to přeženu, má nálepku takového trochu rapla. Ovšem co jsem měl možnost bavit se s hráči, kteří ho zažili, vždy ho chválili. Jak to vnímáte vy?

Právě to chci říct. Když jsem se dozvěděl, že přijde trenér Rada, nevěděl jsem, co od toho čekat a jaké to bude, jaká bude příprava a tak... A musím říci, že mě strašně překvapil. Myslím, že i spoustu dalších kluků. Sám říkal, že už není takový bouřlivák. To je pravda, ale když se mu někdy něco nelíbí, dokáže nás pořádně seřvat! Ale to k tomu patří. Jsem rád, že tady je a že je takový, jaký je. Dokázal s námi udělat spoustu práce, stmelil nás na hřišti, dodal nám sebevědomí, které nám asi chybělo. A teď nám to přináší ovoce.

Kam ho ve své kariéře řadíte?

Zažil jsem docela dost trenérů. Každý má svou filosofii založenou na něčem jiném. Rada je takový hecíř. Samozřejmě, teď mi hodně pomohl, takže bych ho zařadil mezi mých pět top trenérů.

Stal jste se jedním ze symbolů jabloneckého úspěšného jara. Je za tím ještě něco jiného než trenér?

Je pravda, že na začátku přípravy jsem měl trochu nadváhu. Bavili jsme se o tom s Michalem Špitem a s Vagim (Jiří Vágner, oba asistenti trenéra), že bych možná měl začít jíst trochu jinak, abych zhubnul a měl zase víc sil. Když jsem hrával od začátku, tak většinou kolem šedesáté minuty mi síly docházely... Takže jsem trochu změnil stravu.

Jak jste jídelníček upravil?

Začal jsem jíst trochu jinak. Třeba jsem hodně vynechal pečivo, přílohy taky nedělají dobrotu. Vagi mi poradil, co bych měl jíst, jak, kolikrát denně, jak velké porce. A zatím to tak nějak funguje. Zhubnul jsem.

O kolik?

Asi o čtyři kila. Cítím, že fakt vydržím o dost dýl a cítím se i v soubojích líp, což je taková moje doména. Jsem soubojový vysoký hráč. Spoluhráči na to i spoléhají, že balony udržím. Prostě si to na jaře sedlo a jsem za to jen rád, že to tak je. Když jdu do šance, víc si věřím a proměňuju to. Doufám, že to bude pokračovat.

Reklama

Související témata: